Žijeme v Žitavě

V Žitavě byl každý z nás nejmíň stokrát, a to už vůbec nemluvím o těch, co tam jezdí každý týden nakupovat. Ale obávám se, že i kdyby těch spanilých jízd bylo ještě víc, pořád pro nás Žitava zůstane tím městem, které je už za hranicí. Přitom existuje spousta důvodů, proč bychom se tam měli cítit jako doma a rozhodně to není jen těmi českými lvy a moravskými orlicemi ve znaku města. O to větší radost mi udělal blog Žijeme v Žitavě, který před časem začali ze svého nového domova psát Honza a Lucie Randáčkovi. Máme tak skvělou možnost poznat Žitavu i jinak než z letáků Kauflandu nebo přesnídávkového náletu na tamní dé emko. Důvodů, proč se Honza s Lucií rozhodli odstěhovat z Liberce do Žitavy je víc, ten hlavní se ale jmenuje nedostatek a vysoké ceny bydlení v Liberci. Po dvou letech marného a usilovného hledání se rozhodli ke kroku, který se už po krátké době ukázal být míň odvážný než se jim a drtivé většině z nás mohlo zdát. Ale jak rychle pochopíte při čtení jejich blogu, rozhodně to není jen dostupnější bydlení, proč jsou v Žitavě tak spokojení. Vedle spousty racionálních důvodů jako jsou třeba kvalitnější potraviny nebo mnohem méně byrokracie na úřadech, jsou to i takové, které možná neosloví každého, o to víc jsou ale pro Lucii s Honzou důležitější. Třeba to, že mají rádi jedinečnou atmosféru Trojzemí. Nebo objevovat přímo na místě stopy po bohaté české historii města. Jezdit každý den vlakem do práce do Liberce přes území tří států (jen by ty vlaky mohly jezdit i déle do noci a tarify IDOL by mohly platit i v Žitavě). Díky svému novému bydlišti začali jinak vnímat i Liberec, který se zpoza hranice zdá být nejen pro ně, ale i pro většinu jejich německých sousedů, mnohem větší a významnější než nám všem tady dohromady. Metropole severu, říkají mu dokonce. Žít v Žitavě možná není pro každého, ale myslím, že spousta lidí by tam byla šťastná. Stejně jako Honza s Lucií.

Článek vznikl za podpory Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien.