Zázraky všedního dne

„Ahoj, nejel/a bys se mnou zítra na celý den vlakem fotit Haus Schminke do Löbau?“ Psal jsem minulý týden ve středu všem, co to tady jen trochu umí s foťákem krátce po tom, co mi fotograf Tobiáš, který měl jet původně se mnou, napsal, že je nemocný a že to nedá. Nikdo takhle narychlo nemohl. Co teď? Odložit to? Chtít změnit termín, který jsem usilovně domlouval celé dva měsíce? Zapomeňte. Použít jejich promo fotky? Nuda. Nafotit to sám? Nejhorší možná varianta, hrozný trapas na místě, ale nakonec asi jediná možná varianta. V životě se ale dějí horší věci, takže smířený s osudem jsem se chystal na cestu za architektonickým skvostem světového věhlasu, funkcionalistickou vilou Haus Schminke, kterou najdete v ospalém saském městečku Löbau, jen kousek od našich hranic. Ještě předtím jsem měl krátkou schůzku s Danem a Mírou z Výzkumáku, abychom domluvili detaily ohledně příprav na druhé pokračování akce Nacht. Už jsem byl pomalu na odchodu, když jsem se kluků už jen tak ze zoufalosti zeptal, jestli náhodou nevědí o někom, kdo by se mnou – teď už ani ne za hodinu – nejel fotit do Löbau. „A Kubu Šimůnka jsi zkoušel?“ Ne! Jak jsem na jednoho z mých nejoblíbenějších fotografů a kameramanů mohl zapomenout?! No ale stejně to je ve finále jedno, protože buď bude zase někde v zahraničí, nebo takhle – teď už víc než narychlo – prostě nebude mít čas. „Tak se mi ho podařilo vzbudit, ale říká, že má čas jen dopoledne,“ oznamuje mi Dan Morávek jen chvíli nadějnou zprávu. Vlakem do Löbau je to výlet na celý den, to nemůžeme nikdy stihnout. „Hele, ale já bych tu vilu chtěl vidět taky,“ říká mi Dan a já padám pomalu ale jistě do mrákot. Tentokrát ale do těch nejsladších! Jeden kamarád mi kdysi říkal, že existuje ekonomická teorie, která říká, že všechno, co v životě dokážeme, je významně ovlivněno náhodou. A že spousta lidí si tyto náhody mylně vykládá jako své schopnosti. Nevím, jak vy, ale já tomu dost věřím. Život je jen náhoda.

Petr Vondřich