Závod plný příběhů

Už to bude deset roků, co jsme byli v polovině ledna s jedním kámošem na pivu na Prezidentské a už za tmy se vraceli na autobus do Bedřichova. Byla obleva, velká mlha, takže to, co jsme uviděli po příchodu do Bedřichova, vypadalo víc než bizarně. Všude do tmy rozsvícená světla, spousta obrovských reklamních nafukovacích oblouků, vyřvávající hlas z amplionů a skoro nikde nikdo. Matějská v horách. Předvečer Jizerské 50. Tehdy jsem ten závod začal upřímně nenávidět. Respektive jeho organizátory. Jak mohli dopustit, aby se z původního setkání několika desítek horolezců a jejich kamáradů, kterým stopu vyšlápával Gustav Ginzel na sjezdovkách, stalo takové monstrum? Jak mohli zašlapat do země odkaz výpravy Expedice Peru ’70, při níž zahynulo všech jejich čtrnáct členů a na jejíž počest se Jizerská 50 od roku 1971 jezdí? Jak mohli zapomenout vyprávět tu spoustu příběhů, které slavný závod provázejí? Nechápal jsem. A moc si přál, aby jednou Jizerská 50 tohle všechno dokázala lidem zase nabídnout. Ale moc jsem tomu nevěřil. Vlastně vůbec. K mému velkému překvapení se ale před pár lety začalo vše obracet k lepšímu. Díky marketingové agentuře Raul je Jizerská 50 konečně zase to, čím vždy byla a je – celosvětově – tak výjimečná: závod plný příběhů. Díky tomu už nejen zasvěcení vědí, kdo je to Ladislav Míka, Memoriál Expedice Peru 70 už není jen prázdný pojem a víc než vítězům se čím dál tím větší pozornosti dostává obyčejným účastníkům. Letos se navíc můžeme v Oblastní galerii Liberec těšit na výstavu Skol!!!, kde přední čeští autoři představí svá díla inspirovaná slavným závodem. Naprosto úžasnou zprávou je také to, že celá trať Jizerské 50 se objeví na Google Street View! A Tata Bojs naživo jako bonus. Což je oproti dobám, kdy zde při podobných příležitostech hráli Deep Purple, hodně velká a příjemná změna. Jizerská 50 už mě zkrátka zase baví a jak!

Petr Vondřich