Teplice s Hannah Saleh

We’re not worthy, we’re not worthy! Mám opravdu velkou radost, že na stránkách blogu můžu přivítat Hannah Saleh. Autorka legendárních VICE guides Zbytek republiky a kulinářských Munchies je už zase zpátky ve své Vývařovně a taky ve svých rodných Teplicích, kam se vrátila zpět, aby tady začala svoji novou kulturní misi. Takže je jasné, že muselo dojít i na fotky. Spoustu fotek. A tak trochu jiných, přesně takových, jakých byste od Hannah čekali. Pár z nich vám teď představí ve svém novém průvodci, který vznikl exkluzivně pro *ticho.

Jak se k nám jede

Pořád rovně po dálnici D8 a zastavit těsně před hranicemi, které bezpečně poznáte podle masivních a přenádherných horských hřebenů. To je vlastně nejpohodlnější cesta i z Liberecka, protože proč propojovat regiony nějakou smysluplnou trasou. Pokaždý, když se vracím z Prahy, kam občas musím velice nerada zajet, Říp na obzoru mě nesmírně uklidní, protože vím, že už jsem doma – krajinu sice ještě chvíli zdobí legrační kopečky Českého středohoří, ale krušnohorské fluidum dosahuje až sem. Je nesmírně zvláštní a silné, nikdo tady nekončí bezdůvodně. Právě proto jsem tu tak ráda. Ne snad, že by tu byl svět ještě v pořádku – naopak, tady už si nikdo nedělá iluze, že to jde do prdele, a všichni jsme se rozhodli, že tam doběhneme jako první.

Bene

Benešovo náměstí, tím se musí začít. Staví tady autobus z Prahy, častá a praktická linka, takže tady vítám s transparentem návštěvy, co za mnou přijedou, a občas si tu jen sednu v ikonické kavárně Mocca, rozkošném domečku uprostřed náměstí se zahrádkou, která má otevřeno přesně v normcore pracovních hodinách, takže sem chodí jen ti šťastnější, kteří na apokalypse pracují pouze neoficiálně, a sleduju ty neuvěřitelný výjevy a mikrosituace. Co bezďák, to osobnost, mám je ráda všechny, tohle místo prostě nepřitahuje žádný nuly, taky jsme si to tu pořádně vyčistili. Výkladní skříň dekretů; ráda se zamýšlím nad tím, co by tomu Edvard asi říkal?

Parkoviště Svobody

Úplně první fotka po mém návratu, těsně před vánoci ukazuje, že Sudety jsou v tuto roční dobu skutečně překrásné. Náměstí Svobody prakticky sousedí s tím Benešovým a rozhodně dostává svému jménu, neboť přesně takto vypadá volná ruka trhu. Prior, byť nebyl jeden z těch nejzajímavějších, šel dolů – na druhou stranu, jako kdyby krása libereckému obchoďáku Ještěd ve finále nějak pomohla. Musel ustoupil nákupnímu centru Galerie a protože jeden obchoďák je na náměstí málo, hned vedle vyrostlo i centrum Fontána. Zbytek náměstí, nebo vlastně parkoviště, rámuje radnice a budova bývalých telekomunikací, která má jít ale také dolů, protože se zde lokální oligarcha chystá postavit hotel Hilton a já říkám: Už aby to bylo! Nemůžu se dočkat, až si tady sednu na lavičku a budu pro změnu pozorovat zmatený hosty zvyklý na pětihvězdičkový servis, kteří stojí před hotelem a nechápou, v jak luxusní dimenzi se to ocitli.

Tržní náměstí

Před časem jsem jela do Drážďan spolujízdou s dvěma Němci, kteří se vraceli z Prahy z koncertu Rammstein a tím pádem byli v hodně dobrém rozmaru. Řekli, že máme ještě čas a že by chtěli na nejlepší klobásu v Teplicích. Tím mě nepříjemně zaskočili, protože kvalita se tady moc nevede; táhne tu jenom to, co je LEVNÉ. Nakonec jsme si vysvětlili, že vlastně chtějí junk, tak jsme zastavili u stánku na Tržním náměstí. Klobása v pohodě, jen zbytek trochu pokulhával „Fuck…it looks like it’s war in here.“ Ano, jsme tu prostě napřed.

28. října

Ulice v centru vedoucí k hlavnímu nádraží, kde přibývá vyprázdněných komerčních prostor. Jinak se tu nabízí a shání kde co. Jak ukazuje foto č. 2, bytová kočička je spíše obchodní kočička a z toho, že to má za pár, moc nadšená nevypadá.

Za kopcem

Z prvního odpočívadla na německé straně. Ralfův kamion toho říká tolik, že víc ani není třeba dodávat.

Dubí

Bordely jsou pryč, Ralf už totiž nějakou dobu jezdí přes nový úsek dálnice. O moc líp to nevypadá ani s porcelánkou. Ani na ten konec už v Dubí nikdo nečeká.

Trnovany

Skutečná perla Teplic. Kdysi čtvrť plná historicky cenné architektury, různorodost stylů a dekorů připomínala těsné propojení se Saskem a staletí fungující výměnu, nejen ekonomickou, ale i kulturní. Většina toho však zmizela a nahradily ji paneláky. To málo, co zbylo, bylo nemilosrdně zatepleno. I na vrstvách zateplování každopádně přistává nový dekor a vznikají nové styly, protože život jde dál.

Šanov

Jojo, to je ta hezká, lázeňská část. Baví mě, kolik kultur tu najdete hlavně v létě. Spoustu arabských hostů, kteří svými návštěvami na celou sezónu značnou měrou přispívají ke zdejšímu všeobecnému blahobytu i po svém odjezdu. Nacpat se mezi ruskou skupinku sice žádalo trochu asertivity, ale i tak jsem si urvala pár vkusných koberečků.

Local Business

Návrat domů přinesl několik životních mezníků, například jsem začala učit, což jsem chtěla už dlouho. První kroužek audiovize s sebou přinesl výstavu a nezapomenutelný trojboj – obíhačky mezi Gymnáziem, Magistrátem a Regionálním muzeem; nejpoctivější iniciace, jak to tady vlastně chodí. V kontrastu s tím jsem ráda, že jsem mohla pomoci tomu, abych ukázala, že mladí lidé tady rozhodně problémy města vnímají, ať už je to nepořádek, absence sociálního bydlení, chátrající budovy nebo ne úplně výstavní infrastruktura v podobě hororový nemocnice. Když mi při instalaci spadla dřevěná deska na nohu a bolelo to ještě třetí den, došlo mi, že vlastně budu raději doufat, že to bude v pořádku, než abych riskovala případnou preventivní amputaci na místech, který jsme s jednou ze studentek točily.

Tuny dalších fotek na www.instagram.com/hannah.saleh