Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit

Jako každou sobotu, i tu poslední, jsem vstal a po pravidelné ranní hygieně se podíval, co je nového. Kdysi dávno mi k tomu sloužily noviny, teď internet. Ani jsem nezačal a už na mě vyskočila informace, že Ester Ledecká senzačně získala zlato. Mám radost a chci se podívat na záznam závodu. Po víc než hodině marného pátrání to ale vzdávám – všude na mě totiž vyskočí informace, že provozovatel stránek nemá oprávnění k šíření vysílání z olympijských her. Tak nic. Ale vlastně se divím, že mě to tak překvapilo. Mezinárodní olympijský výbor je totiž v ochraně svých práv víc než důsledný. A nepocítíte to nejen na tom, že se nemůžete podívat na záznam zlaté jízdy Ester Ledecké. Každý asi pochopí, že není možné bez svolení používat ke komerčním účelům třeba olympijskou vlajku. Nad čím ale zůstává rozum stát, je to, že firmy nesmí slovo olympiáda zmínit třeba ani na svém facebooku. Pokud samozřejmě nezaplatíte spoustu peněz a nestanete se oficiálním partnerem olympijského výboru. V opačném případě můžete zapomenout i na takovou banalitu, že byste na svůj firemní facebook snad chtěli dát fotku sportovce a poblahopřát mu k medaili. Zákaz platí i v případě, že byste se rozhodli zajet na olympiádu osobně podívat a pořídili tam nějaké své vlastní fotky nebo videa, které byste následně chtěli zveřejnit. Případný postih by se přitom nemusel týkat jen vás, Mezinárodní olympijský výbor se sankcemi pamatuje i na sportovce, kterého jste se rozhodli takto podpořit. Jedinou útěchou nám tak může být, že i v tomto případě platí, že proud nezastavíš. Stejně jako když se před pár lety snažila velká hudební vydavatelství ze všech sil zamezit a kriminalizovat volné šíření hudby po internetu. Nejen, že se jim to nepovedlo, ale navíc obrovsky ztratily na svém významu a některé z nich dokonce zanikly. Přejme olympijskému výboru, aby se včas vzpamatoval a nepotkal ho stejný osud.