Tadeáš Kristián

Sedíme s Tádou v jeho novém barber shopu, který oficiálně otevře už tento pátek a já si připadám, jako bych se vrátil v čase a ocitl se v jeho bytě, kde mě před čtyřmi roky poprvé stříhal. A přesně tak to je – Tadeas Kristian Barbers je totiž dokonalým ztělesněním všeho, co máme na Tadeášovi rádi. A taky toho, co o něm možná nevíte.

Když jsem poprvé přišel k Tadeášovi do jeho legendárního domácího salónu, byl jsem hodně nedůvěřivý. Na Tádu jsem dostal tip od kluků z původních Native, se kterými jsem krátce předtím dělal profil do *ticha. Co to může být za typa, když stříhá doma? Tím ale celý punk rozhodně nekončil – krátce po příchodu k Tádovi do bytu jsem zjistil, že v bytě není ani zrcadlo a hlavu si myjete nad umyvadlem v koupelně. Stačilo ale pár minut rozhovoru s mladým bytovým kadeřníkem, abych zjistil, že tohle bude suverénně největší událost, jaká Liberec potkala od postavení Ještědu. A záplava nových zákazníků po uveřejnění Tadeášova profilu na mém blogu mi dala víc než za pravdu.

To, co Tadeášovi získalo přízeň celého Liberce, nebylo kouzlo a romantika domácího stříhání ani jeho moderní a stylový cut, ale kouzlo a síla jeho osobnosti. Přesně to, co jste vždycky očekávali od vašeho holiče, kadeřníka či kadeřnice, ale nikdy se vám toho nedostalo. Jít se ostříhat k Tadeášovi není totiž ani tak o tom mít super sestřih, ale především a hlavně prožít fajn hodinku ve společnosti toho nejmilejšího a nejzábavnějšího kluka z celého Liberce a širokého okolí. Nemá cenu si nic nalhávat, to nejsou zrovna běžné vlastnosti typického obyvatele liberecké kotliny. Myslím, že nejsem sám, komu tak trochu vrtá hlavou, kde se to všechno vzalo právě v Tadeášovi.

Když se o tom s Tádou bavíme, první, na co padne řeč, je dobrodružná a svobodomyslná povaha celé jeho rodiny, která měla mimo jiné za následek i to, že se Tadeáš narodil v Marseille. To by samo o sobě stačilo, kdyby se hned rok na to nepřestěhovali do Chrastavy. Což při vší úctě není zrovna místo, od kterého byste očekávali, že vám toho mnoho dá. Ale Tadeášovi to bylo podle všeho úplně jedno. Udělal si Provence a přímořskou idylu prostě kousek za Libercem. Místo za Olympique hrál celé dětství fotbal za Spartak a po ulicích ho nenaháněli Alžířané, ale Romové. Na konci základky seknul s fotbalem a naplno propadl hned několika novým vášním, které v následujících letech měly zásadním způsobem ovlivnit jeho další život.

Kromě toho, že začal nosit dredy (to mu naštěstí dlouho nevydrželo), tak především díky bráchovi a pár kamarádům kolem sebe objevil hudbu. „Brácha měl doma kromě spousty desek i gramofony, ale za žádnou cenu mě k nim nechtěl pustit,“ vzpomíná Tadeáš. „Navíc jsem ani nevěděl, jak se pouští mix, takže když jsem si chtěl potají poslechnout nějakou desku, musel jsem si dát ucho k jehle a poslouchat zvuk, který vydávala. Pak jsem se ale naštěstí potkal s kámošem, co gramce měl taky a už to bylo v pohodě.“ Nebyla to ale jen zdaleka náklonost k taneční hudbě, která Tádovi tehdy dělala společnost. Na řadu přišly i první experimenty s trávou a dalšími návykovými látkami.

V takovém rozpoložení se Tadeáš octnul na Střední škole gastronomie a služeb, obor kadeřník. Proč zrovna tam? „Jednak bylo strašně lehký se tam dostat, a pak mě taky lákalo, že tam budou samý holky, což mi v tý době přišlo jako naprostý terno.“ Tím ale všechny výhody pro mladého rozevlátého člověka skončily. „Hned, jak jsem tam přišel, mi došlo, že tam nepatřím,“ vzpomíná Tadeáš. Přehlédl ještě jednu maličkost. Místo na obor s maturitou se přihlásil jen na obor s vyučením. „Zjistil jsem to až na konci druháku, kdy někdo řekl, že za rok končíme.“ Ale z tříletého si nakonec čtyřleté studium udělal, když Tádu ve třeťáku kvůli absencím vyhodili ze školy.

„Šel jsem do ředitelny a nasypal si tam popel na hlavu. Ředitel mi řekl, že mi tu šanci dá pod podmínkou, že budu mít na konci samý jedničky. A já je měl. Nečekal jsem to, ale bylo to strašně jednoduchý.“ Ale ani tak se nevyhnul poznámkám některých spolužáků a učitelů ve stylu – ty to stejně nebudeš dělat, tak to aspoň nekaž těm ostatním. Kdyby věděli. Tenkrát ale neměl o své budoucnosti příliš jasno ani Tadeáš, a tak několik let po škole vystřídal různá zaměstnání, mezi kterými nechybělo ani posezení u pásu v Densu. „Bylo mi dvacet tři a absolutně jsem nevěděl co se sebou. Nakonec mi došlo, že jediný, co umím, je stříhat. Představa, že bych měl jít někam do salonu, mě ale totálně děsila.“

Tak se rozhodl, že bude sám na sebe. Ve svém bytě. A zbytek už znáte. Vlastně ne. Pár věcí se mezitím ještě přihodilo. „Začátky byly dost krušný,“ vzpomíná Tadeáš. „Neměl jsem žádnou klientelu a ani neuměl moc stříhat, takže jsem se musel ještě poohlédnout po nějakém jiném zaměstnání.“ Následuje příběh, který Tádu vystihuje naplno a beze zbytku. „Jednou jsem šel kolem Black Horse a všiml si, že venku na terase jim stojí gril, nikdo u něho a všude spousta lidí. Tak jsem šel dovnitř, nechal si zavolat šéfa a zeptal se ho, jestli k tomu grillu někoho nesháněj. První, co se mě zeptal bylo, jestli jsem už někde vařil. Řekl jsem ne, ale baví mě to.“ Ten samý den začal Tadeáš vařit v Black Horse. Chápete? Já ne.

Po roce se Tadeášovi stříhání rozjelo už natolik, že se mu mohl začít plně věnovat. Plně znamená v jeho případě opravdu naplno. Se vším všudy. Bez nároku na volno. Bez nároku na sebe. Tádovo stříhání totiž zdaleka není jen o stříhání. Každý, kdo ho aspoň jednou potkal na nějaké akci, dobře ví, že mírně řečeno nezkazí žádnou zábavu. Vždy s úsměvem od ucha k uchu. Na to všechno ale potřebujete mít spoustu energie. A protože ani Tadeáš není perpetuum mobile, někde, nějak a někdy ji potřebuje nabírat. Co se stane, když to neudělá? Zkolabuje. Přesně to se stalo minulý měsíc a Tadeáš se od té doby snaží myslet víc na sebe a míň na ostatní. Každý, kdo ho ale zná, ví, jak moc těžké to pro něho musí být.

Zvlášť v době, kdy otevírá svůj vlastní barber shop, který je reinkarnací všeho, o čem kdy snil. Pořádný kus Marseille v Liberci. Pořádný kus Tadeáše Kristiána. A současně oázou pro všechny jeho zákazníky, které podle Tadeáše spojuje jedna věc – jsou sami sebou. Tak držme palce, ať to Tádovi i nám vyjde. A nebuď frajírek, buď frajer.

Tadeas Kristian Barbers, Na Zápraží 898/5a, Liberec. Tel.: 774 289 608.