Sváteční 2

V pátek byl 17. listopad – den boje za svobodu a demokracii. Ze všech našich státních svátků prožívám tenhle den ze všech nejvíc, asi proto, že jsem ho osobně zažil. Když sleduju současnou politickou situaci a celkovou náladu v naší společnosti, přijde mi až neuvěřitelné, že se v téhle zemi mohlo odehrát něco jako listopad 1989. Nevím, jak a jestli vůbec jste svátek slavili vy, mně se ale letos naskytla naprosto geniální příležitost, která zdánlivě s událostmi 17. listopadu vůbec nesouvisí. V Drážďanech hrál Richie Hawtin. Přesně tak. Snad největší hvězda současné světové techno scény, která za normálních okolností vystupuje na akcích pro několik tisíc lidí, se rozhodla uspořádat podzimní turné po vybraných německých klubech s mnohem menší kapacitou. A vůbec prvním místem, kde se Richie Hawtin představil, byly právě Drážďany, konkrétně klub TBA, který najdete přímo na nádraží Dresden-Neustadt. Být to před listopadem 1989, mohl bych si o nečem takovém nechat jen zdát. Jednak by někdo tak slavný nikdy v tehdejším NDR nezahrál, a když už, tak bych rozhodně na jeho koncert nemohl jet přímým vlakem z Liberce (ok, budeme dělat, jako že ta současná výluka neexistuje…). Bez vystupování a hraniční kontroly v Žitavě a několikahodinové čekání na další spoj. A vlastně ani to ne. Před rokem 1989 jste totiž v Žitavě z vlaku nesměli ani vystoupit. Něco takového bylo možné jedině tehdy, pokud jste měli příslušné povolení. Party s Richie Hawtinem byla super, včetně takových maličkostí, že jsem si v bankomatu na nádraží mohl vybrat peníze a bez obav používat roaming ve svém telefonu. Nejúžasnější pro mě ale byl pocit, že tohle všechno vůbec MŮŽU! A to pouze a jenom díky událostem, které rozpohyboval 17. listopad 1989. Bylo by víc než dobré na to nezapomínat.

Petr Vondřich