Statek u Rajtrů

Když jsem přemýšlel, koho dalšího vám po designérovi Jakubu Neufussovi ve společném projektu Jizerská 50 x jizerské *ticho představit, nebylo to nijak složité. Barbora Berdychová, úspěšná fotografka a novinářka, organizátorka stále populárnějších bikových víkendů Diva kemp a nějakou dobu už taky majitelka stylového bedřichovského penziónu Statek u Rajtrů, byla jasná volba.

A taky ještě celkem čerstvá maminka, nesmím zapomenout dodat. Vlastně měl jsem to zmínit na prvním místě, protože mateřství – a ať si to klidně zní jako stokrát otřepaná fráze – od základů změnilo celý Bářin dosavadní život. Najednou už to nebyla „jen“ fotografka a novinářka, celorepublikově uznávaná pro svůj naprosto jedinečný způsob propojení světa módy, designu a sportu, ale především matka malé Elky, které chtěla věnovat co nejvíc svého času. Něco takového nejde ale zrovna moc dohromady s profesí vyhledávané fotografky adrenalinových sportů, kde jednou z mála jistot je, že nebudete skoro vůbec doma. Bára se tak začala věnovat víc tomu, co jí umožnilo být jednak víc s rodinou, ale také na čerstvém a zdravém vzduchu uprostřed přírody.

„Když jsme se s Petrem rozhodovali, kde po narození Elky zakotvíme, chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že by to mohlo být někde na Letné,“ vzpomíná Bára na okamžiky před rozhodnutím, které dost změnilo její život. „Ale celkem rychle jsem si uvědomila, že vozit dítě v Bugaboo, mít manžela se slibnou kariérou v nějaké nadnárodní firmě a mačkat se v předraženým bytečku není zrovna to, co by mě nějak naplňovalo.“ Bylo rozhodnuto. Jde se na sever. Do hor. Nebo vlastně se tam zůstane, protože Bára v Jizerských horách už víc než deset let bydlela. Nejdřív v točkách nad Janovem, kterým tam neřekne nikdo jinak než Semerink a posledních rok v Bedřichově. Jedna podstatná změna tady ale byla – Bára s Petrem se po dlouhém přemýšlení rozhodli ke kroku, který brzy měl změnit vše, na co byli do té doby zvyklí. Stát se majiteli bez debat nejhezčího penzionu v celém Bedřichově a možná i v Jizerských horách.

Statek u Rajtrů vypadá přesně tak, jak jste si vždycky přáli, aby vypadal penzion v našich horách, ale našli jste ho jedině v Alpách. Takže žádné podnikatelské baroko nebo hodně mylné představy zbohatlíků o stylovém životě na horách. Žádný Špindl nebo Harrachov. A to se o penzion začala Bára starat teprve nedávno. Už se nemůžu dočkat, co všechno s ním holka, která má za sebou úzkou spolupráci s takovými lidmi jako je Eva Samková, Bet Orten, Bára Prášilová nebo bohužel byl Adam Holý, provede. A tiše se modlím za to, aby došlo i na sourozeneckou spolupráci – Bářin bratr totiž není nikdo jiný než Jakub Berdych, jeden z nejlepších českých designérů a zakladatel studia Qubus. A zvědavý nejsem evidentně jen já – téměř neustále obsazený penzion je důkazem, že takové ubytování je přesně to, co tady chybělo a co čím dál tím víc lidí vyhledává.

Bára má zkrátka s penzionem velké plány. Bohužel většina z nich je ještě přísně tajná. Jediné, co vám už teď můžu prozradit je, že Statek u Rajtrů bude sloužit nově jako základna dalšímu projektu, který Bára dala světu a který o ní prozradí jaká je a co ji baví. Diva kemp. Víkendy v Jizerských horách pro holky, které se chtějí naučit dobře jezdit na horském kole. Třeba i v tom nejtěžším terénu. Ale nebyla by to Bára, kdyby zůstalo jen u toho. Začínající jezdkyně i pokročilé bikerky se tak mohou během víkendu těšit třeba i na jógu nebo přednášky zaměřené na rozvoj osobnosti. Ani jídlo nebude zrovna tuctové – postará se o něj totiž Mikyna, asi nejvyhledávanější nové místo v současném Liberci. Lidé z Prahy, kteří do čím dál slavnějšího bistra jezdí třeba jen na oběd, o tom vědí své. A jen tak mimochodem, až příště budete v Mikyně, ty nádherné velké fotky, které tam visí všude kolem, jsou od Báry. Tohle všechno teď ještě navíc získá naprosto dokonalé zázemí ve Statku u Rajtrů. Snad poprvé v životě mě mrzí, že nejsem holka.

Přece jen ještě jeden Bářin plán s penzionem není tajný. Chystá se v něm vybudovat ateliér, a pomalu, ale jistě se tak vrátit zpátky v plné síle k focení. Možná ne tak intenzivně jako dřív, ale s o to větším důrazem na kvalitu. „Nikde jsem fotku nestudovala,“ prozrazuje Bára. „O to víc se teď chci věnovat postprodukci, svícení a dalším věcem, kterým jsem dřív nevěnovala takovou pozornost. Chci se jako fotografka vrátit lepší a silnější.“ Ale i v současné době Bára fotí, i když ne tak často, jak by si sama přála. Hodně se teď věnuje focení interiérů, v nedávné době také třeba fotila pro Prezidentskou chatu, párkrát jste se s jejími fotkami mohli setkat i na stránkách *ticha. Jedním z takových případů byly i Bářiny fotky z loňské Jizerské 50, se kterou ji k mému velkému překvapení spojuje víc, než jen její nový penzion v Bedřichově a láska k zimním sportům.

I když se s Bárou známe už celkem dlouho, jedna zcela zásadní informace z jejího života, mi málem zůstala utajena. Bára běhala závodně na lyžích! A to ne ledajak. Ještě ve starších dorostenkách získávala každým rokem mistrovské medaile. Její vrstevnicí byla také Kateřina Smutná, která Jizerskou 50 už dokázala dvakrát vyhrát, naposledy v minulém roce. I když Bára svou lyžařskou kariéru ukončila kvůli vážným zdravotním problémům už v dorostu, na běžky ani omylem nezanevřela. „Je to jeden z nejzdravějších sportů, při kterém zapojuješ celé tělo, ale hlavně jsi celou dobu venku v přírodě.“ A i když se Jizerské 50 sama nikdy aktivně nezúčastnila („Je tam na mě moc lidí.“), dojímá ji duch a bohatá historie celého závodu. Obdivuje také tu spoustu „obyčejných“ lidí, kteří se postaví na start a dokáží oběhnout celou trať. No, já si ale stejně myslím, že když ne letos, tak příští rok určitě, by na startovní listině neměla chybět ani Bára. Řekl bych, že Jizerská 50 a Barbora Berdychová k sobě tak nějak patří. Nemyslíte?

Jizerská 50, 16. – 18. února 2018, Bedřichov.