Smědava 1841-2017

Budou to tak tři roky, co jsem byl na Smědavě naposled. Přišli jsme tam s tátou z Bílého Potoka přes Frýdlantské cimbuří a Smědavskou horu a moc se těšili na starou dobrou Smědavu, jedno z nejikoničtějších míst Jizerských hor. O to větší šok ale na nás čekal, když jsme tam přišli. Otevřeli jsme dveře a k našemu víc než nemilému překvapení zjistili, že se ze Smědavy stala závodní jídelna. Kantýna. Potupně jsme si vzali tác a klouzali jsme se s ním k nabídce dne. Celou dobu jsme nepřestávali být v němém úžasu z toho, jak někdo mohl něco takového Smědavě udělat. Chvíli po nás tam přišel podle vzezření typický čundrák, který si tam ještě předtím, než přespí někde pod širákem, přišel dát dvě piva. Sednul si ke stolu a čekal, až k němu přijde číšník nebo servírka. Stejně jako desítky minulých let. Nikdo nepřišel. Trpělivě čekal dál, až k němu nakonec přišla zpoza pásu obsluha a zeptala se ho, co tam dělá. “Dal bych si pivo,” pronesl klidným hlasem čundrák. “Tak to si musíte vzít tác a objednat si ho u pultu,” pronesla chladným a odměřeným hlasem obsluha. V ten den pro mě Smědava přestala existovat a proklínal jsem toho, kdo se nestyděl něco takového z ní udělat. Proto mě vlastně ani moc nepřekvapilo, když jsem se minulý týden dozvěděl, že Smědavu budou bourat a místo ní tam vyroste jakési unifikované nic. Kantýna si evidentně žádá důstojnější prostředí. Po Jizerce, ze které se po roce 1989 pomalu ale jistě stal wellness resort pro horních deset tisíc, přicházíme tak pomalu, ale jistě o další místo, které po dlouhá leta utvářelo jedinečnou a neopakovatelnou podobu Jizerských hor. Nikdy jsem nebyl zbytečně moc sentimentální, ale tohle mě bolí. Strašně moc. Zvlášť, když si vzpomenu na příklad Prezidentské chaty, kde pan Dědek všem ostatním ukázal, jak by se mělo k rekonstrukcím podobně unikátních staveb přistupovat. S pokorou. Ta ale evidentně není stávajícímu majiteli Smědavy vlastní. Burn in hell!

Petr Vondřich