Růst růstu

Minulý pátek proběhla v Malém divadle další kreativní snídaně, kterou už nějakou dobu po různých místech v Liberci pořádá reklamní agentura BPR. Bylo to opět moc zajímavé a inspirativní, pro mě osobně tentokrát ještě víc než obvykle. Mluvilo se o pořádání festivalů Shotgun, Pod hrází a WTF?!, které sice v našem regionu nepatří k největším, ani nejnavštěvovanějším, ale zato se mohou pochlubit neopakovatelnou atmosférou a neotřelou kulturní nabídkou. Všichni jejich organizátoři se shodli na tom, že své festivaly nechtějí nijak zvětšovat ani stěhovat, a že jim plně vyhovuje jejich stávající podoba. Tomáš Tesař, který před dvěma roky společně s několika kamarády uspořádal v Jablonci veleúspěšný rodinný festival Pod hrází, kam bez téměř jakékoli reklamy přišlo na 3 000 lidí, šel ještě dál. Řekl, že se může docela dobře stát, že už žádné další pokračování festivalu nebude, i když by si to všichni moc přáli. Muselo by ho to zase začít bavit a to se zatím neděje. Jak osvěžující rozdíl v uvažování ve světě, kde jediným měřítkem úspěchu je permanentní megalomanství a neustálá honba za vyděláváním většího a většího množství peněz. Filozof Václav Bělohradský tomu říká Růst růstu. Myslíte, že se to týká jen velkých nadnárodních koncernů? Chyba. Podívejte se třeba na Jizerskou padesátku. To už dávno není ten závod, kde lyžařům rozdával Gustav Ginzel grog a tatranku. Nekonečně mě baví Paulie Garand v Golf baru, ale udělat s ním koncert v Home Credit Aréně? Nechápu. Billboardy na Omam nebo Street Pho? Podle všeho to vypadá, že svůj pečlivě promyšlený strategický business plán mají už i bistra. Bosch FRESH Festival Liberec? S těžkou nostalgií vzpomínám na piknik s Mikynou, kam před pár lety přišlo do trávy posnídat dvacet lidí. Na to všechno jsem si vzpomněl, když Tesák říkal, že další festival uspořádá tehdy, až ho to bude zase bavit. „Být velký neznamená růst,“ říká Václav Bělohradský.

Petr Vondřich