Rugby Club Liberec

Poprvé jsem viděl ragby v roce 2007, kdy k mým rodičům přišel na návštěvu jejich kamarád a donutil nás společně se dívat na jeden západ mistrovství světa v ragby. Už ani nevím, kdo hrál, ale pamatuju, jak mě fascinovalo hned několik věcí: narvaný stadion, jehož velikost se v klidu mohla rovnat těm největším fotbalovým, naprostý respekt k výrokům rozhodčího (žádné protesty, i když bylo rozhodnutí sebespornější – námitku mohl ve vší slušnosti vznést jen kapitán a po vysvětlení vždy jen hlesl ano, pane), absolutně žádné filmování (což při neustálých střetech hráčů připomínající svou velikostí a vahou nákladní auto, je pro mě naprosto nepochopitelné), drama do poslední minuty, minimálně sedmidenní pauza mezi jednotlivými zápasy (tak moc je každé utkání vyčerpávající), no a samozřejmě – haka! Vsadím, že i když ragby nesledujete, předzápasový rituál hráčů Nového Zélandu, kterým neřekne nikdo jinak než All Blacks, jste aspoň jednou už viděli. Od té doby se na ragby divám strašně moc rád, což se ale děje pouze jednou za čtyři roky, když se koná mistrovství světa a které vysílá i Česká televize. Tak snad jí to vydrží i nadále a světové ragby nepotká ve veřejnoprávních médiích stejný osud jako v případě špičkového fotbalu nebo hokeje. Příští mistrovství světa se hraje už za rok v Japonsku, tak se nezapomeňte dívat. Jeden nedostatek to ale přece jen má – už teď je jasné, že bude bez naší účasti, stejně jako kdykoli předtím. Ragby je na tom u nás – i přes bohatou tradici – zkrátka stejně jako třeba lední hokej v Brazílii. Ale jako ve všem, i tady naděje je, naděje je 😉 V Liberci začal nedávno působit Rugby Club Liberec, a tak i když národní tým na mistrovství světa nikdy neuvidíte, můžete se na ragby zajít podívat nebo si ho dokonce zkusit zahrát. Jen musíte mít teda o dost víc odvahy než já!