Pytloun Grand Hotel Imperial

Když jsem s Lukášem Pytlounem setkal před třemi roky, abych připravil jeho profil na jizerské *ticho, byl Grand Hotel Imperial právě uprostřed rekonstrukce. Celý projekt vypadal naprosto úžasně, na Liberec naprosto neuvěřitelně, ale málokdo si tehdy dokázal představit, jak to celé dopadne. Dnes už víme, že to vyšlo. A jak! Liberec má konečně hotel, který snese srovnání s tím nejlepším, co je v kategorii designových hotelů ve světě k dispozici. Nejvyšší čas zeptat se Lukáše, jak on sám je s celým projektem spokojen, jaké plány má do budoucna a jestli Liberec vlastně vůbec někoho zajímá.

Když se ohlédneš zpátky, šel bys do rekonstrukce Imperialu znova?
Šel, ale udělal bych to trochu jinak. Tím, že se na podobě pokojů podílelo tolik různých architektů a designérů, tak se celá rekonstrukce hodně protáhla. Pracovat s jednotlivými autory pokojů bylo zajímavé a inspirující, ale taky dost o nervy a časově náročné. Což jsou věci, které dokážeš pochopit ty, ale něco, co absolutně nevysvětlíš bance. Tu zajímá jediná věc – kdy bude hotel v provozu. Takže příště budu spolupracovat už pouze s jedním designérem, tak jak to dělají všichni ostatní. Podobných hotelů jako je Imperial (jednotlivé pokoje navrhuje vždy jiný autor) je ve světě strašně málo. V Lublani, Londýně, Madridu, ale všechny jsou mnohem menší než my.

Stále pokládám za hodně velký zázrak, že v Liberci máme hotel jako je Imperial. Nemáme tady v dnešní době zrovna moc věcí, které by snesly srovnání se současným vyspělým světem.
Je jasné, že kdyby Imperial byl v Praze, bylo by to ekonomicky mnohem výhodnější. V hlavní sezóně prodávají v Praze hotely stejné kategorie pokoje za více než 200 euro, naše nejvyšší cena v tomto období je 120 euro. Jinak běžná cena pokoje v Imperialu je v rozmezí 60 – 70 euro, v Praze se to nikdy nedostane pod 100 – 120 euro. Takže je jasné, že v Praze by to bylo finančně mnohem zajímavější. Na druhou stranu můžu tady chodit z domova do práce pěšky, což by v Praze nešlo. Takže klasicky všechno má své pro a proti.

Jak vlastně vypadá takový typický hotelový host Imperialu?
V týdnu kravaťák – lidi, co jezdí za bysnysem a o víkendu rodiny s dětma a mladé páry. V týdnu převažuje zahraniční klientela (70%), o víkendu domácí (80%). A hodně z nich se k nám pravidelně vrací.

Vážně tolik lidí z České republiky baví trávit víkendy v Liberci? Co tady dělají?
Liberec má obrovský potenciál. Má hory a zároveň je to velké město, kde se dá dělat spousta věcí, které jinde u nás v horách nenajdeš. S takovým Harrachovem, kde máme taky hotel, se to nedá vůbec srovnat. Chcípl tam pes. Naši hosté nejezdí do Liberce jen za sportem, chtějí si taky zajít na oběd do nějakého moderního bistra, dát si dobrou večeři v pěkné restauraci, která jim ale nabídne něco typického pro náš region. Jediné, co nám chybí, je nějaká památka UNESCO. V tu chvíli bychom se zařadili okamžitě po bok takových míst jako je Český Krumlov nebo Kutná Hora.

A je něco, na co si hosté v Liberci stěžují?
Dost jim vadí, že o víkendech je město mrtvé, nejsou v ulicích lidí. Nedávno jsem tady měl obchodního partnera z Číny, který mi s naprosto vážnou tváří řekl, že Liberec je zajímavé město, ale že na mnoha místech je ještě vidět, že tady teprve nedávno skončila válka. Nemohl pochopit, když jsem mu řekl, že poslední válka skončila před více než sedmdesáti lety. Taky mi říkal, že potkal v centru města hodně uprchlíků.

O hotelové hosty tedy nemá Imperial nouzi. Co ale místní? Jak ti si oblíbili Imperial? Chodí k vám třeba na kafe nebo na oběd? Mám pocit, že moc ne.
Je to tak. Chtěl bych to zlepšit, ale zatím se nám to moc nedaří. Někoho možná odrazuje moderní design, přece jen je to veliký skok oproti tomu, na co zde bývali lidé zvyklí. Když to vidí, tak si možná řeknou, že to u nás bude moc drahý. Ceny ale máme srovnatelné s tím, co je běžné ve většině libereckých restaurací. Je pravda, že na úplném začátku, kdy jsme museli sehnat strašně moc zaměstnanců najednou, tak jsme neměli tak kvalitní personál, jak bychom si představovali. To je ale dnes už úplně jiné. Základ je mít vynikajícího šéfkuchaře a toho teď máme. Tak doufám, že si k nám místní cestu nakonec najdou. Už se to začíná projevovat na snídaních.

Jak moc vnímáš konkurenci stále rostoucího fenoménu Airbnb?
Nijak zvlášť. V Liberci máme taky pár apartmánů, které v rámci této služby nabízíme, ale je o ně jen malý zájem. V podstatě jen ve chvíli, kdy jsou vyprodané všechny klasické hotelové kapacity. Mně osobně systém Airbnb moc nevyhovuje. Když někam cestuju, chci mít svůj klid a pohodlí. Chci normální snídani, nechci se družit s majitelem a poslouchat jeho rozumy. Nejvíc by mě to vadilo, když bych jel takhle někam se svou rodinou, se kterou se přes týden moc nevidím. Chci trávit co nejvíc času se svými dětmi a ne vysedávat po večerech s majitelem bytu. Nedávno jsme jeli na veletrh do Milána. Všechny hotely byly už vyprodané, volné byly jen ty nejdražší pokoje, a tak jsme se rozhodli, že využijeme Airbnb. Zpozorněl jsem už ve chvíli, kdy jsme jeli vytáhem a ten byl strašně špinavý. Ale řekl jsem si, to je výtah, ten byt bude určitě v pořádku.

Byt ale bohužel vypadal úplně stejně hrozně jako ten výtah. Majitel bytu žil a pracoval v předsíni, ostatní pokoje pronajímal. Zrovna když jsme přišli, vedl pracovní pohovor s nějakou holkou. Když skončil, řekl nám, že pokoj ještě není připraven, že když ho nepronajímá, tak v něm spí. Na posteli bylo ještě rozjedené jídlo, ale slíbil, že to hned povlíkne. Pak se nás zeptal, jestli nám nebude vadit, když si půjde přes náš pokoj na balkon občas zakouřit. Když jsme se ho zeptali, jak často, řekl, že je docela silný kuřák. Ale pořád jsem to dával. Nerozhodilo mě ani to, když nám oznámil, že si brzo ráno bude muset dojít přes náš pokoj pro kolo, které má taky na balkoně. Když jsme mu navrhli, aby si dal kolo do předsíně, řekl, že to nejde, protože i předsíň se mu tentokrát podařilo někomu pronajmout. Pak nám ale ukázal koupelnu, která byla v naprosto otřesném stavu a na nic jsme už nečekali. Zaplatili jsme drahý hotel a byli v pohodě.

Airbnb není zkrátka pro každého. Za oknem vidím čilý stavební ruch. Co nového v Imperialu ještě chystáš?
Právě stavíme velký kongresový sál, který ale bude mít bohaté multifunkční využití – dohodli jsme se s Krušovickým pivovarem a otevřeme tam jejich nový koncept designových restaurací Šalanda. V pátek a sobotu večer tam chceme pořádat party a koncerty. Prostor bude variabilní, takže ho půjde libovolně zmenšovat nebo zvětšovat. Maximální kapacita bude 450 lidí. Vchod bude z průchodu pod Imperialem, hoteloví hosté se do sálu dostanou přímo z hotelu. Jelikož počítáme s tím, že do průchodu budou lidi chodit kouřit, dáme tam lavičky, zářiče a bude tam i mokrej loket…

… mokrej loket? Co to je?
V hospodách byl dřív hned u výčepu stůl, kam si štamgasti chodili dávat jedno pivo na stojáka. A jak se hned vedle točilo pivo, byl ten stůl neustále mokrý, takže lidi měli hned mokrej loket.

Jára Rudiš mi kdysi vyprávěl neuvěřitelně bizarní historky z doby, kdy pracoval jako hotelový portýr v jednom hotelu v Liberci. Nejvíc v hlavě mě asi zůstala ta, jak jim na pokoji zemřel jeden německý host a aby se zájezd vyhnul zdlouhavému papírování, posadili ho do autobusu jako že spí a převezli ho – tenkrát ještě přes hranice – zpátky do Německa. Děje se něco podobného i v Imperialu?
No tohle zrovna ne, ale měli jsme zákazníka, který trpěl fóbií ze všech věcí, co nejsou pevně přidělané k podlaze nebo stěně v místnosti. Věřil, že se během jeho spánku samy pohybují po místnosti a že by ho mohly zranit. Takže ten pokoj kompletně vystěhoval do koupelny. Problém pro něj nebyly ani šňůry od lamp, které byly napevno přidělané lištama ke zdi. Ustřihl kabel hned u lampy a bylo to. V celém pokoji zbyla už jen postel. Aby se nemohla hýbat ani matrace, přivázal ji dvěma stahovákama k posteli. Tak to nás trochu překvapilo, ale vyšli jsme mu vstříc a pokoj mu připravili podle jeho představ. Začal k nám jezdit pravidelně.

Náš zákazník, náš pán. Existuje v Liberci v oblasti hoteliérství ještě něco, čeho bys chtěl dosáhnout?
Už nic. Maximálně některé stávající hotely zmodernizuju, z tříhvězdy udělám čtyřhvězdu, ale to je tak asi všechno. Chtěl bych se teď víc zaměřit na to, aby sem začalo jezdit co možná nejvíc turistů. Liberec by si to zasloužil.