Petr Marek

Když jsem Petrovi v úterý po obědě volal, už jsem se pomalu, ale jistě loučil s možností, že bychom náš rozhovor mohli stihnout ještě před pátečním koncertem Midi Lidí v Liberci. Jediný termín, kdy jsem totiž měl čas přijet za ním do Prahy, byl čtvrtek. Možnost, že by Petr Marek měl ve stejnou chvíli čas, byla hodně malá. „Ve čtvrtek nemůžu,“ potvrdil Petr mé obavy. A dodal: „Kde seš teď? V Liberci. „Já budu za dvě hodiny v Jablonci“. Štěstí zkrátka přeje připraveným.

„Když jsem tady byl naposled, dostal jsem zánět močového měchýře,“ říká mi na uvítanou Petr v jabloneckém divadle, kam přijel společně s divadlem Vosto5 zahrát jevištní rozhlasovou reportáž o objevu zapadlé ostravské kapely Proton. Napadne mě, že by takových nevšedních vzpomínek z našeho krásného kraje mohl mít víc, a tak se rozhodnu celý náš rozhovor věnovat právě jim. Zkoušel jsem Petrovi ještě navrhnout, že bychom to mohli udělat tak, že bych vždy řekl název nějakého města z našeho regionu a on by k tomu přidal obrátkou nějaký veselý verš, ale to bohužel neprošlo. Takže se budete muset spokojit s útržky Petrových vzpomínek na města a místa v Libereckém kraji.

Liberec

„Když slyším Liberec, ze všeho nejdřív se mi vybaví spisovatel Jaromír Typlt, kamarád z koleje. A hned potom další spisovatel a můj úplně nejlepší kamarád Jirka Nebeský. V Hranicích na Moravě jsme spolu začínali dělat hudbu, film, divadlo. Celých dvacet let. Nesmím zapomenout taky na Jakuba Žáčka, se kterým teď hraju v Loutkovém divadle Československo. V souvislosti s Libercem taky nikdy nezapomenu na koncert Midi Lidí, který jsme tady měli v roce 2007. Na hodinu vypadl proud a my jsme z nouze a radosti začali zpívat písničky od Nedvědů a Michala Tučného. Bylo vtipné pozorovat, jak s námi 200 technařů zpívá Tam u nebeských bran. Tak se nám to líbilo, že tyhle folkové vsuvky používáme na našich koncertech doteď. Moc mě taky baví hrát na liberecké přehradě – vlastně je to jedno z nejlepších hraní vůbec. Pokaždé je tam skvělá atmosféra. I když se tam Prokop Holoubek propadl pódiem a málem se zabil. Ale jinak je to tam super. Mám slabost pro hraní u vody. Jednou uspořádám festival U rybníčka.“

Jablonec nad Nisou

„Zásadní místo pro Midi Lidi, protože odsud je Markéta Lisá. Takže Jablonec je jeden z našich domovů. Markéta si dala od skupina pauzu, ve které stačila vychovat dvě děti, respektive dostat je do věku, kdy ona s námi zase může koncertovat. Je to super, protože jsme vždycky chtěli hrát ve čtyřech. V Jablonci ale máme taky spoustu kamarádů, třeba herce Radka Rubáše, který s námi hraje divadlo nebo režisérku Jitku Rudolfovou, které jsem tu hrál ve filmu.“

Česká Lípa

„Podivně rockový festival Všudybud. Hráli jsme tam už dvakrát a pokaždé jsme tam byli trochu jako pěst na oko, ale hraje se nám tam dobře. Předloni jsem se tam potkal se spoluhráčem z úplně první kapely, kde jsem hrál. Bylo mi patnáct, skupina se jmenovala Bastard a hráli jsme zábavovej heavy metal. Metallicu, Argemu, Törr, cokoli.“

Semily

„Letos jsme tam hráli asi na nejprťavější akci za poslední dobu. Malé pódium na břehu řeky ideální pro jednoho folkaře a dvacet posluchačů, vše hodně domácké a to máme rádi. Taky bylo super, že jsme tam během zvukové zkoušky mohli jezdit na lodičkách. U Semil bydlí taky naše hodně dobrá kamarádka Johana Novotná, se kterou jsem dělal klip pro Ventolina a trochu spolupracoval na jedné písničce pro její projekt Johuš Matuš, který máme velmi rádi.“

Doksy

„Na Mácháči jsme s Jitkou Rudolfovou kdysi natáčeli film o Čtyřlístku, ve kterém jsem hrál reportéra. Vzpomínám, jak jsem se jednou dostal do nějaké chaty mezi partu německých rekreantů, kteří tam právě tancovali „hada“. To je něco, co za normálních okolností naprosto nesnáším, ale tam jsem z toho měl takovou perverzní radost, přidal jsem se a nakonec jsem se dostal až na čelo hada. Jitka to celé tajně natáčela a pak se to objevilo i v tom filmu. Od té doby je „had s německými turisty“ oblíbenou dějovou figurou našich rozhlasových her Radio Ivo.“

Železný Brod

„Tam jsme měli jednou hroznej průšvih právě s Radiem Ivo, což jsou improvizované rozhlasové hry. Bylo to na jaře, byl pátek. Netuším, jak se to stalo, ale hra byla ten den opravdu výjimečně sprostá a plná hraničního humoru: satanistické rituály v kapli, nacistické uniformy, někdo ukřižovaný na zdi, do toho anální soulož na varhanech – skvěle jsme se bavili. Už ne tak ale diváci, vůbec nereagovali a ještě divnější bylo, že se nebavil ani náš kolega Marian Moštík. Po konci představení byli lehce rozpačití i pořadatelé, ale my vůbec netušili, v čem by mohl být problém. Až cestou zpátky se nás Marián zeptal, jestli víme, pro koho a v jaký den jsme hráli. Byla to místní křesťanská komunita, Marianovi přátelé, milí lidé. A byl Velký pátek. Vůbec jsme si to v zápalu hry neuvědomili. Kdybychom si tohle dali dohromady, rozhodně bychom nic takového neprováděli, protože to bychom museli být opravdu velmi kvalitní hovada, abychom si řekli „jo, teď jim to nandáme, na Velkej Pátek“. Každopádně už nás nikdy nepozvali. Tak tímto se jim omlouváme.“

Nový Bor

„Jednou jsme tam byli hrát s Johanou Švarcovou na příjemné akci jako „Discjockejové“. Hrajeme takový eklektický bordel – od techna přes elektro k discu, hodně u toho tančíme, děláme debilní show a často si u toho někdo z nás zlomí ruku nebo nohu. A někdo nám tenkrát řekl, že když nějaký DJ neumí hrát, tak si aspoň sundává kalhoty.“

Malá Skála

„Odtamtud je jedna moje velká láska.“

Harrachov

„Hráli jsme tam na světovém poháru ve skocích na lyžích. Ředitel tamních závodů je dávný depešák, který nás má rád. Hráli jsme venku, nad námi skákali lyžaři a před námi tancovaly roztleskávačky. Bylo to skvělý.“