Papyrea

Jejich společná kolekce s designovým studiem LLEV byla nejen jednou z hlavních událostí posledního Designbloku, ale taky dost dobrým důvodem pro to, aby kvalitu ručního papíru z Podještědí konečně pořádně objevili i lidé za hranicemi našeho regionu. To ale rozhodně neplatí o novinářce a malířce Petře Švecové, která kouzlu ruční papírny ve Zdislavě podlehla už dávno předtím a pravidelně se sem vrací. Jsem proto moc rád, že to bude právě ona, kdo vám přiblíží, co stojí za dobrodružstvím a láskou jménem Papyrea.

To, že bude jednoho dne vyrábět papír, si Michal Gorec uvědomil už před dvaceti lety – bylo mu třiadvacet let, cestoval po Izraeli a shodou náhod našel práci v ruční papírně u Izhara Neumanna, jediného výrobce ručního papíru v Izraeli. „Dospěl jsem k tomu hned první den, kdy jsem ucítil, že to je přesně to, co mám v životě dělat. Což byl hluboký prožitek,“ říká dnes o onom momentu v roce 1999. Dnes ve své ruční papírně vyrábí nejrůznější papíry včetně japonského washi, dodává speciální objednávky firmám, které si přejí cosi výjimečného – od papírů s průsvitkou po novoročenky se semínky, které si pak zasadíte a vyklíčí vám rostliny.

Cesta k otevření papírny od prvního „ponoření rukou do kádě“ v Izraeli ale byla dlouhá – uplynulo čtrnáct let, než se do realizace svých plánů pravdu pustil. Mezitím působil v bankovnictví, což ale zpětně považuje za důležité: „Řadu věcí jsem se naučil a měli jsme pak i finance na to, abychom mohli ruční papírnu postavit, vybavit a rozjet. Bydleli a pracovali jsme v Praze, o víkendech vyjížděli hledat dům, pak jsem pracoval v Liberci a postupně jsme připravovali rozjezd papírny,“ vzpomíná Michal. Osud je nakonec zavedl až do Zdislavy – sice odsud ani jeden z nich nepocházel, ale právě tady našli zcela náhodou ten pravý dům, na jehož zahradě nakonec vybudovali domek, kde se dnes papír vyrábí.

V roce 2013 tak spustili Papyreu, bez jakýchkoli klientů. Přesto to ale bylo podle Michala Gorce krásné období. I proto, že se jim v té době narodil syn, takže rozjížděli podnikání, ale zároveň byli oba doma. Co vše je k otevření papírny potřeba? Vedle prostoru i vybavení, které postupně sháněli převážně ze zahraničí, také know-how. Právě tady Michal Gorec přiznává, jaké bylo štěstí, že se setkal právě s Izharem Neumannem, s nímž se stali celoživotními přáteli. „Know how se v ručních papírnách velmi těžce shání. Papírníci jsou tak trochu zvláštní lidé, ani historicky se nesdružovali, neměli cech, nijak si nepomáhali, aby si know how chránili,“ vysvětluje.

Michal měl to štěstí, že ho Izhar Neumann naučil, z čeho a jak papír vyrábět. Ani Gorec si nenechává tajemství výroby papíru pro sebe, když pořádá v Papyree workshopy, na kterých si můžete vytvořit papír z různých materiálů, nebo třeba skicák s japonskou vazbou či stínítko na lampu. Škála materiálů, které se dnes v Papyree využívají, je přitom velmi široká. „Úplně nejčastěji jde o len. Buď koupíme koudel, kterou pak zpracujeme, nebo vezmeme staré oblečení, které rozemeleme – rozstříháme stará prostěradla, dáme je do papírenského mlýnu, kde je rozemeleme na kaši. Spoustu materiálů kupujeme v polotovaru, třeba rozcupované staré hadry.“

Letos se Michal Gorec se ženou Slávkou pustili i do pěstování vlastního lnu. Vysadili jej na malé políčko na zahradě, sklidili, namočili a usušili… Nyní ho mají připravený na lámání, aby získali koudel. Kromě lnu jde i o konopí a bavlnu, materiály přitom do papírny míří z celého světa – třeba banánové vlákno z Indie. Samostatnou kapitolou je pak výroba japonského papíru washi z lýka moruše. Ten je specifický nejen materiálem, ale i výrobní technikou, která pochází z 6. století našeho letopočtu a je zapsaná jako nehmotné dědictví Unesco. „Nepoužívají se při ní žádné chemikálie ani elektřina. Lýko rozvařené v roztoku z popelu se tak musí rozbouchat dřevěnými palicemi. Papír má zároveň extrémně dlouhá vlákna, může se tak vyrábět ve velmi malých gramážích, ale zůstává extrémně pevný,“ vysvětluje Michal. Moruše si ve Zdislavě také sami pěstují a jednou ročně v listopadu sklízí.

Mezi klienty Papyrey dnes patří lidé, kteří chtějí něco výjimečného (svatebčané), nebo firmy, které objednávají novoroční přání, firemní papíry nebo nejrůznější atypické papíry na přání. „Někteří chtějí přimíchat ingredienci, která odpovídá jejich podnikání, třeba semínka – takže vytvoříme přání, vy si ho pak zasadíte a poté vám třeba vyklíčí petržel,“ dodává Michal Gorec. Papyrea ale samozřejmě vytváří i papír pro výtvarníky, pro které vedle „běžných“ papírů na kresbu a akvarel umí vytvořit i atypické papíry na zakázku.

Důležitým mezníkem byla i loňská spolupráce s designovým studiem LLEV, kdy společně vytvořili kolekci PAPIIR, kterou představili na Designbloku (a získali za ni i nominaci na Cenu Designbloku za nejlepší instalaci designéra). „Známe se několik let a pořád jsme přemýšleli, že spolu jednou spolu něco uděláme, protože papír je dobrý materiál,“ říká Michal Gorec s tím, že loni na jaře designéři z Llev opravdu přišli s konceptem a chtěli, aby jej Papyrea pomohla zrealizovat. „Kolekce PAPIIR sestávala ze dvou částí – jednou z nich byla stará technika papírmaše, kdy jsme designérům poskytli připravený rozemletý materiál a oni z něj vytvořili 3D objekty, kolekci svítidel a stínidel.“

Papyrea a LLEV společně ale také zároveň představili i velkoformátový papír, obklady a tapety. „Vytvořili jsme kolekci papírů, některé byly velké, některé hodně malé, ty jsme pak společně lepili na MDF desky – bylo to jako když pokládáte tašky na střechu.“ Kolekce PAPIIR tak chtěla mimo jiné ukázat, že papír není jen „podklad“, ale plnohodnotný materiál, se kterým můžete dělat spoustu věcí. Což je něco, co si v Papyree například při workshopu sami uvědomíte během chvíle. Samozřejmě, že jde o namáhavou práci – tím spíš, že Michal Gorec dělá vše se svojí ženou sám, takže pokud nepořádá workshop nebo není na akci, tráví čas v dílně ať už u papírenského mlýnu, nebo u kádí.

I když pracovat s papírem není rozhodně nic jednoduchého, stačí krátká návštěva ve Zdislavě, aby vám hned došlo, že v případě Michala to byla láska na první pohled. Od jisté meditace nad sítem, kdy s ním musí jemně a pravidelně pohybovat, po určitou magii, kdy z tekuté rozemleté hmoty vznikne pevný papír v požadované kvalitě. Mějte se na pozoru – v tu chvíli se totiž docela klidně může stát, že jiskra přeskočí i na vás a do výroby papíru se bezhlavě zamilujete i vy.