Panenka

Minulý týden přijel Pavel Nedvěd do České mincovny, aby si tam osobně vyrazil minci se svým portrétem, a pokřtil tak další emisi ze sběratelské série věnované našim fotbalovým legendám. Ještě předtím, než se tak stalo, jsme společně s dalšími pozvanými čekali na recepci, až nás odvedou do výroby, kde se měla celá slavnostní akce odehrát. A najednou, kde se vzal, tu se vzal, přišel ke slečně s guestlistem pán s knírkem a řekl: „Dobrý den, Panenka – měl bych tam někde být.“ „Moment, podívám se,“ odpověděla slečna a začala nově příchozího hosta pečlivě hledat. Ten neřekl ani slovo a trpělivě čekal, až ho slečna najde mezi námi ostatními, banálními existencemi. Panenka. Antonín Panenka. NIKDY by mě nenapadlo, že se najde někdo, kdo by ho neznal. Legenda, kterou si po jeho nezapomenutelné penaltě zamiloval doslova celý svět a podle které se jmenují hned tři fotbalové časopisy. Natolik mě ten zážitek z recepce vykolejil, že jsem po zbytek celé slavnostní akce nesledoval po většinu času Grande Paola, ale všímal si, co dělá Antonín Panenka. Nenápadně postával mezi hosty, bavil se s pár známými, potom jako předseda Nadace fotbalových internacionálů představil všem ve stručnosti svou organizaci a zase se pokorně zařadil mezi přihlížející, kteří měli oči jen a jen pro Pavla Nedvěda. Mohlo by se tohle někdy stát třeba v Anglii nebo Německu? Těžko říct. Já jsem si jen znovu uvědomil, jak zatraceně málo si v naší společnosti vážíme osobností, které měly tu smůlu, že žily a tvořily v době, kdy média ještě zdaleka neměla takovou sílu a moc, jako je tomu dnes. O to víc stojí za ocenění aktivity, které se tento nepříznivý stav snaží napravit, jako třeba právě Nadace fotbalových internacionálů, jejíž hlavní náplní je přispívat ke společenskému ocenění bývalých fotbalových reprezentantů a pomáhat těm z nich, kteří mají zdravotní nebo sociální problémy. Nebo České mincovny, která část výtěžku z prodeje sběratelské série Československé fotbalové legendy věnuje právě na podporu této organizace. Teď je už řada jen na nás. Tak do toho!

Petr Vondřich