Óda na Žulák

Když se řekne Liberec, každému se okamžitě vybaví Ještěd. Ale docela by mě zajímalo, kolik z vás ví, jak se jmenuje hora, která leží na druhé straně Liberce, vlastně přímo naproti Ještědu. Vsadím se, že vás moc nebude. Přitom je na ní dobře vidět také odevšad, stejně jako na Ještědu i na ní je vysílač a není ani nejmenší – 743 m n. m. Jmenuje se Žulový vrch a z nějakého důvodu téměř nikoho nezajímá. Už ten název je takový nijaký, zní to stejně, jako kdyby žádné jméno ani neměla. Stejné to podle všeho bylo i za našich německých předků, kteří jí říkali Hoher Berg. Vysoká hora? To je možná ještě víc no name než Žulový vrch. Co by za to jiní dali mít nad městem tak krásný kopec! Takový Kozákov je stejně veliký (744 m. n. m.) a jak si ho lidé považují. Nepochybuju o tom, že na Ještědu jste každý z vás byl nejmíň tak dvacetkrát, ale kolikrát jste byli na Žuláku? Já mám nejradši cestu, která na Žulový vrch vede z Rudolfova od České Chalupy. Kolem pomníku obětem I. světové války, který nedávno opravil Spolek Patron (popravdě řečeno, mně se o trochu líbil víc, když byl ukryt mezi rododendrony), se dostanete do lesa, kde pasekou vystoupáte až k okraji bývalého žulového lomu, odkud je to na vrchol už jen kousek. Tam na vás kromě vysílače vybafne také štěrková cesta, která tam vede z druhé strany. Až na úzký průsek nad silničkou žádný výhled nečekejte, pokud byste se samozřejmě nerozhodli vylézt na vysílač, což se nesmí. Truchlit ale vůbec nemusíte, do Liberce vás čeká až na pár výjimek moc pěkná cesta, která skončí až v Lidových sadech. Když budete mít štěstí, potkáte cestou pár běžců a běžkyň, kteří tudy pravidelně běhají z hospody Vokno až na vrchol a zpět, a v rámci Žulové ligy soutěží nejen o pivo zdarma, ale především o tituly Žulový muž a Žulová žena. Je nejvyšší čas, abyste kromě nich a mě propadli kouzlu Žuláku i vy. Protože Žulový vrch je nový Ještěd!