Neznalost neomlouvá

Minulý týden jsem byl podruhé v životě v Ústí nad Labem. Poprvé to bylo ještě na základce při exkurzi do tamní ZOO, ale vzhledem k tomu, že už je to víc než třicet let, tak se dalo s úspěchem předpokládat, že se tam za tu dobu něco málo mohlo změnit. Změnilo, ale to není ten důvod, proč vám o tom teď tady píšu. To, s čím bych se vám chtěl svěřit, je tísnivý pocit, který na mě pomalu ale jistě dolehl jen chvíli po tom, co jsem v Ústí opustil vlakové nádraží. Chtěl jsem si jít sednout do nějaké zajímavé kavárny, ale absolutně jsem nevěděl kam. Být to v Berlíně, Londýně nebo Barceloně, neměl bych sebemenší problém najít to pravé místo, ale v Ústí? Procházel jsem nějakou ulicí, která vypadala jako že hlavní a všude viděl jen hodně pofidérní obchody a restaurace, do kterých byste nechtěli zabloudit ani omylem. Co teď? Kam/koho se jít zeptat? Pokusit se najít něco na internetu? Tam bych určitě něco našel, ale jak, když nevím, co mám hledat. Říkal jsem si, že úplně stejný pocit musí mít někdo, kdo přijede poprvé do Liberce, jde z vlakového nádraží do centra a chtěl by najít nějaké zajímavé místo. Najde Vokno? Najde Bistro Široká? Najde Kino Varšava? Najde Mikynu? Že by se šel poradit do informačního centra? Haha. Stejné je to i v Ústí. Co s tím? Odpověď je jednoduchá – začít se kromě Prahy aktivně zajímat také o dění v dalších našich městech. Každý zná Cobru nebo Vnitroblock, ale věděli byste, jestli něco podobného mají třeba v Plzni? Nebo v Olomouci? Určitě mají, jen to nevíme, protože ať už žijete u nás kdekoli, zajímá vás kromě vašeho města už jen Praha. Je čas začít objevovat regiony. Teď!

Petr Vondřich

PS: Zajímá vás, jak jsem nakonec dopadl v Ústí? V poslední chvíli jsem si vzpomněl na knihu O městech a lidech (zdravím Míšu Hečkovou), kde jsem našel, že v Ústí je klub Box. Na jeho stránkách jsem zjistil, že existuje Café ve Foyer, a tak jsem objevil kino Hraničář, což je naprosto úžasný prostor, něco jako Kino Varšava u nás.