Nenapravitelný eurooptimista

Pamatujete, a já myslím, že rozhodně ano, na ty chvíle hrůzy, kdy pokaždé, kdy jste vyjeli do zahraničí, tak jste byli víc než nervózní z toho, jestli náhodou nemáte ve svém mobilu zapnutý roaming? Tu úlevu pokaždé, když jste zjistili, že příjem internetových dat v zahraničí máte vypnutý? A to štěstí, že se tím pádem nepřidáte k těm všem nešťastníkům, kteří si na to pozor nedali a následně museli doplácet někdy až desetitisícové částky za několik málo chvil na internetu v zahraničí? Tak to už je všechno pryč. To ale s největší pravděpodobností všichni víte a s nebývalou úlevou a radostí používáte. Na co se v této souvislosti víc než trochu zapomíná, že za zrušení předraženého roamingu vděčíme pouze a jenom Evropské unii. Té Evropské unii, které spousta lidí u nás nemůže přijít na jméno. Absolutně to nechápu, protože když nic jiného, EU nám všem udělala život o poznání příjemnější. Třeba za cestování bez hranic. Nevím, jak vy, ale já nikdy nezapomenu na to, jak mi rodiče ještě za minulého režimu koupili v tehdejší spřátelené NDR džíny a aby mi je náhodou cestou zpátky na hranicích nezabavili, musel jsem si na ně navléct ještě ty původní kalhoty a doufat, že si celníci ničeho nevšimnou. Nebo když jsem musel čekat v Doveru ve víc než hodinové frontě na to, než mě britští celníci pustí milostivě do své země. O to víc jsem tehdy záviděl lidem z EU, kteří vedle mě jen prošli, ukázali v rychlosti svůj pas a bylo. Za několik málo let to “díky” brexitu na britských hranicích může vypadat podobně, všude jinde v Evropě ale stále můžeme cestovat bez problémů. Věcí, za které vděčímu EU je samozřejmě mnohem víc. Něco mě ale v našem vztahu s EU přece jen dost otravuje a doufám, že s tím co nejdřív něco uděláme. Společná měna. Vážně mě nebaví pokaždé, když někam jedu, měnit si peníze a pak neustále přepočítávat kolik co stojí. A tak pevně doufám, že už to nebude moc dlouho trvat a i my budeme platit eurem. A tak volám: S EU na věčné časy a nikdy jinak!

Petr Vondřich