Nebydlet spolu

V Oblastní galerii Liberec se až do 10. června můžete přijít podívat na výstavu o kolektivním bydlení v bývalém Československu. Klasických koldomů (kolektivních domů) u nás moc nevyrostlo, jeden v roce 1950 ve Zlíně a druhý, největší, o osm let později v Litvínově. Jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro ně byly obytné bloky Unité d’habitation, které z pověření státu vyprojektoval legendární architekt Le Corbusier v letech 1947-1952 v Marseille a následně i v několika dalších francouzských městech. Na rozdíl od klasických paneláků byla v každém koldomu jeho obyvatelům k dispozici třeba také společná prádelna, knihovna, tělocvična, školka nebo restaurace. V průvodním textu k výstavě se mimo jiné také píše, že v době, kdy snem většiny českých rodin je individuální rodinné bydlení, by myšlenka kolektivního bydlení mohla být i dnes inspirativní a velmi aktuální. Na rozdíl od dalšího, dalšího, a ještě dalšího baráčku za městem totiž takový koldům v centru města nenávratně neničí další kus naší krajiny. Každý, kdo jen trochu zná můj odpor k neustále narůstající živelné suburbanizaci, tuší, že návrat k takového stylu bydlení by mi byl víc než blízký. Ale ruku na srdce, dokážete si představit, že by v dnešní době kdokoli z nás v takovém koldomu dokázal žít? V době, kdy společenská komunikace většiny z nás se omezila na postování příspěvků na sociální sítě a kdy nejsme ani v domě o několika málo bytech se schopni domluvit na tom, kdo bude uklízet sníh, natož se jen pozdravit? Nebo si dokážete představit, že by dnešní obyvatelé bytových domů byli ochotni svépomocí vybudovat garáže, dětské hřiště nebo školku, jak to bylo ještě zcela běžné pro generaci našich rodičů na tehdejších sídlištích? Ani omylem. A obávám se, že se to jen tak nezmění. Tak si aspoň zajděte do Lázní na moc pěknou výstavu.