My z konce světa

Minulý týden jsem dvakrát cestoval vlakem – jednou do Ústí nad Labem a podruhé do Brna. A aniž bych to plánoval, poměrně dost jednoznačně jsem byl konfrontován s faktem, že Liberec má suverénně to nejhorší vlakové spojení v celé České republice! Nebo vám snad přijde normální drkotat se z Liberce do Pardubic neuvěřitelné tři hodiny?! Nebo do Prahy s přestupem (!) v Turnově dvě a půl hodiny? Do Ústí dvě hodiny? A cestovat při tom vlaky, které už dávno neměly být v provozu? Kde ani omylem nenajdete zásuvku nebo snad wi-fi? Jsem realista, takže je mi jasné, že TGV se u nás nedočkáme nikdy, ale proč z Liberce nejezdí vlaky stejně rychle a kvalitně jako třeba mezi Pardubicemi a Brnem nebo Ústím a Děčínem, to vážně nepochopím. Jak to, že to jinde jde a u nás ne? Jak je možné, že po tratích v Libereckém kraji jezdíme vlaky stejně rychle jako před víc než sto lety, občas i pomaleji? Myslím, že nejvíc si za to můžeme my sami – vlakem se nám prostě nechce jezdit. Přitom se jedná bez debat o to nejpohodlnější a nejpraktičtější cestování, jaké kdy lidstvo vynalezlo. Ještě pořád ale mám spoustu známých, kteří vlaku neřeknou jinak než socka a jezdí jen autem. Kdyby u nás všichni jezdili vlakem, určitě by tlak veřejnosti na kvalitnější vlakové spojení byl mnohem větší a tím pádem bychom donutili i politiky se tím víc zabývat a něco v té věci dělat. Ale opravdu by to měl být jen stát, který by v této věci měl konat? Když se podíváte do historie, zjistíte, že tratě Liberec – Pardubice nebo Liberec – Ústí nad Labem nebyly financovány z veřejných zdrojů, ale pouze a jenom ze soukromých. Aha! Jak to, že Liebig mohl a dnešní úspěšní podnikatelé a firmy v našem regionu nemohou? Ať už je to jakkoli, současný stav železničního spojení Liberce s okolním světem je přímo ostudný a bylo by víc než na čase s tím něco udělat.

Petr Vondřich