Muzeum skla a bižuterie

Věřím, že mi to všichni Jablonečáci prominou a vlastně to jako rodák a člověk, který strávil v Jablonci nějakých třicet let svého života, můžu i v klidu říct – ve vašem (a v srdci stále i mém) městě není v současné době zrovna dvakrát moc věcí, které by stály za pozornost. Stejně jako v případě legendární Lidové fronty Judeje z ještě legendárnějšího filmu Monty Pythonův Život Briana ale hned musím dodat, že samozřejmě existuje pár výjimek. Jednou z nich je nade všechny pochybnosti Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

V liduprázdném městě, ve kterém i ty poslední náznaky společenského života spolehlivě zmizely v útrobách mimořádně nepovedeného obchodního kolosu Central, se dá jen stěží uvěřit, že Jablonec kdysi býval nejvýznamnějším světovým centrem bižuterie. Ve zlatých dobách tohoto odvětví, před I. světovou válkou, tam sídlily pobočky všech světových bank, dokonce i těch, které jinak neměly zastoupení ani ve Vídni nebo nedej bože Praze. I v dobách mezi válkami, kdy se bižuterii vedlo o poznání hůře, nebývala v Jablonci o zábavu nouze. To když tam třeba na oslavu narozenin exportéra Heinricha Hoffmana přiletěla zabruslit několikanásobná olympijská vítězka a tehdejší superstar první velikosti, Sonja Henie. Ani tragické události II. světové války, které znamenaly v lepším případě přerušení, v horším případě zánik celé řady bižuterních firem a následný odsun většiny tehdejšího obyvatelstva, nepřipravily Jablonec o postavení důležité obchodní metropole.

Vznikla společnost Jablonex, která dál šířila věhlas města po celém světě. Dobové fotografie Grace Kelly, Catherine Deneuve nebo Claudie Cardinale s jabloneckou bižuterií jsou toho víc než spolehlivým důkazem. Nebo velkoryse pojaté výstavy skla a bižuterie, které se v Jablonci pořádaly v 60. letech. Představte si něco na způsob dnešního Designbloku a jste doma. Když na začátku 80. let studenti VŠE vyplňovali dotazník, v jaké československé firmě by chtěli pracovat, nikoho nemohlo moc překvapit, že se Jablonex umístil mezi prvními třemi firmami. Nevím, kolik z čtenářů *ticha ví, co to byly obchody Tuzex, každopádně hned dva z nich byly kdysi v Jablonci. Kdybych to měl přirovnat k něčemu dnes, bylo to stejné, jako kdyby se v Jablonci otevřel obchod Supreme. Pak ale přišel rok 1989 a celý jablonecký bižuterní průmysl šel proti všem předpokladům pomalu ale jistě do kytek. Nakonec se stalo i to, co si asi nikdo nedokázal představit – zanikl i bižuterní kolos Jablonex.

A i když dál v Jablonci a okolí působí celá řada firem, na někdejší slávu a význam města mohou jen vzpomínat. Také v případě sklářského průmyslu došlo po roce 1989 k velkému útlumu, který se naštěstí v posledních letech nejen díky hlavním hráčům jako je Lasvit nebo Preciosa, ale také celé řadě malých studií, daří úspěšně zažehnat. Jedna stálice tady ale přece jen je – Muzeum skla a bižuterie. Jediné muzeum, které na území našeho kraje spravuje stát, resp. Ministerstvo kultury a svým mezinárodním významem by za normálních okolností zasloužilo sídlit v Praze. To by ale nesmělo být tak úzce spojeno s místem svého vzniku, někdejším světovým centrem skla a bižuterie. Jablonec nad Nisou se tak i dnes může pochlubit kulturní a společenskou institucí se skutečně mezinárodním věhlasem. Věřím, že si to obyvatelé Jablonce uvědomují a jsou na to náležitě pyšní!

„Nikde jinde na světě nenajdete tak ucelenou sbírku bižuterie jako právě u nás. Máme tady nejen exponáty staré tři sta let, ale také žhavé novinky, které designéři vytvořili teprve nedávno,“ prozrazuje ředitelka Milada Valečková, která do muzea přišla před šesti lety z Pardubic a jak sama říká, byla to láska na první pohled. „Když jsem sem přišla poprvé, můj úplně první dojem byl, že tohle snad ani nemůže být muzeum. Tak moc se tady člověk cítí příjemně a uvolněně. Také jsem obdivovala, jak se kolegům povedla nejen rekonstrukce celého objektu, někdejšího sídla expertního domu Zimmer & Schmidt, ale také se podařilo připravit hodně nadčasové nové expozice, které svým pojetím o dost předběhly svou dobu. A nesmím a ani nechci zapomenout na věčně usměvavé a přívětivé kolegy, což je věc, kterou nezískáte za žádné peníze na světě.“

Když si jdeme s fotografkou Leou chvíli nato muzeum projít, brzy zjistíme, že paní ředitelka nejen mluvila pravdu, ale zároveň objevíme i své osobní favority. Za mě to je rozhodně instalace kdysi tak slavných nástěnných kalendářů Jablonex ve formě peep-show kukátek. A na to rozhodně nemá žádný vliv to, že úplně poslední z nich jsem měl společně se Salimem Issou na svědomí já. Kdyby se snad někomu chtělo vtipně poznamenat, že jsem to byl právě já, kdo pohřbil několik desítek let trvající tradici kalendářů, tak vás můžu uklidnit. Kalendáře jsem měl na starosti v Jablonexu i následujících pár let po tom, jen už to bylo pod jménem Jablonex Group, a tak se do expozice nedostaly. Je to škoda, protože obzvlášť na ten, který jsme v roce 2007 dělali s duem René & Radka jsem obzvlášť pyšný.

Ale dost sebechvály, věcí, které v Muzeu skla a bižuterie stojí za shlédnutí, je rozhodně mnohem víc! Třeba krásně třpytivá instalace z benglí, ze všeho nejvíc připomínající model DNA. Mnohobarevným skleněným náramkům, kdysi s přehledem nejúspěšnějšímu exportnímu artiklu jablonecké bižuterie, se tak dostalo zasloužené pozornosti. Vaší pozornosti by neměla ale uniknout ani právě probíhající samostatná výstava Sklo z Desné, kterou u příležitosti 170. výročí založení polubenské sklárny připravil designér Jaroslav Bejvl ml. ve spolupráci s hlavním kurátorem muzea Petrem Novým. Součástí expozice je i limitovaná reedice pěti nejslavnějších užitkových a dekorativních předmětů z Desné, mezi kterými nechybí ani legendární popelníky Václava Plátka oceněné čestným uznáním na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

Není to ale jen výstava Sklo z Desné, kterou má Petr Nový v muzeu na svědomí. Vlastně přemýšlím, jestli existuje nějaká věc, kterou tam Petr na svědomí nemá. V muzeu je už dvacet jedna let a s ironií sobě vlastní říká, že už se stal součástí inventáře. V čem je pro něho Muzeum skla a bižuterie výjimečné? „Velká síla našeho muzea je v unikátním spojení skla a bižuterie,“ vysvětluje Petr. „Ono by samo o sobě už stačilo, že jen naše bižuterní sbírka se pohybuje v milionech kusů, a je tak s přehledem jediná na světě. Když k tomu ale přidáte sklo, ve které máme nějakých 10 000 předmětů a zdaleka to nejsou jen z Jablonecka nebo z České republiky, ale najdete v ní i vzácné rarity ze zahraničí, máte co do činění se sbírkou, která nemá ve světě obdoby.“

Součástí Muzea skla a bižuterie je také v minulém roce citlivě zrenovované poslední dochované stavení kdysi slavné sklářské osady Kristiánov, které najdete přímo uprostřed už zase hlubokých lesů Jizerských hor. V bývalé hospodě Liščí bouda na vás čeká nejen trojrozměrný model kdysi bohatě osídlené horské samoty, ale také expozice věnovaná její historii. Děti se nově mohou těšit nejen na odpočinkový koutek nebo skládání modelu bývalé osady z dřevěných kostek, ale také třeba na hledání pokladu černokněžníka Tamana. Během něho se na malém naučném okruhu seznámí také s dnes už neexistujícími místy Kristiánova – sklárnou, Panským domem, školou nebo hřbitovem. Každé září zde muzeum navíc pořádá také oblíbenou a hojně navštěvovanou Sklářskou slavnost.

I když už Jablonec nad Nisou dávno není světovým centrem bižuterie, díky Muzeu skla a bižuterie o svůj někdejší význam ještě zdaleka nepřišel a jen tak nepřijde. Ostatně nemůžete udělat nic lepšího, než se o tom přijet přesvědčit na vlastní oči.