Měsíc knihy

Těžko říct, proč si komunisté v roce 1955 vybrali zrovna březen jako měsíc knihy, každopádně teď si mi tento polozapomenutý svátek hodí celkem do krámu. Hned 1. března totiž proběhl křest v mnoha směrech výjimečné knihy O městech a lidech, ve které najdete příběhy lidí, kteří se po celé České republice snaží aktivně oživovat veřejný prostor. Michaela Hečková, kreativní ředitelka neziskové organizace Piána na ulici, procestovala během uplynulých dvou let města a městečka v českých, moravských a slezských regionech a objevila třicet tři projektů, které dávají lidem kolem sebe naději, že i v jejich městech se dá plnohodnotně žít. To samé, co jsem já a věřím, že i někteří z vás, zjistil díky svému blogu jizerské *ticho, evidentně platí i v ostatních místech naší země. A to je zatraceně dobrá zpráva ve světě, kde jsme každý den zásobováni jen těmi špatnými. Je super vědět, že po celé České republice, máme spojence a že jich je víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Ať už je to Opava, Ústí nad Labem, Chomutov nebo Šumperk, všude se něco podstatného a velkého děje. Díky projektům Zauhlovačka a Jablečné lázně nechybí v knize ani Liberec a Jablonec. „Malá města jsou jako Susan Boyle. Vystoupí na pódium, divně se tahají za rukáv ušmudlaných šatů a nikdo jim nevěří. Ani ona sama. Ale počkejte si,“ říká Michaela Hečková. Už to mám vymyšlené. Knihu O městech a lidech si dám někam na dobře viditelné místo a až zase budu mít pocit (v průměru se tak děje asi dvakrát do týdne), že v téhle zemi žijí jen samí burani, okamžitě ji budu mít po ruce. A hned budu také vědět, že je nás víc a že se nedáme. Tahle země je totiž i naše. Nejen březen tak bude měsícem knihy O městech a lidech.

Petr Vondřich