Makro, strhni tu zeď!

Mám to! Pozdě, ale přece! Ve svých 42 letech jsem se konečně dostal k tomu, že jsem nakupoval v Makru. Zplodit syna, zasadit strom, postavit dům – to byly vždy tři zásadní úkoly pro každého spořádaného muže. V dobách raného kapitalismu 90. let k nim v České republice přibylo ještě nakupovat v Makru. I když se to dnes naštěstí zdaleka nebere tak vážně a Makro je jen další ze spousty řetězců, jedno prvenství si dál pečlivě udržuje. Do Makra totiž platí zákaz vstupu dětem do dvanácti let. Když mi to žena řekla, nevěřil jsem ji a myslel, že je to jen jedna z dalších urban legends. Diskriminovat takovým způsobem kohokoli by mi totiž v naplno rozběhnutém 21. století přišlo naprosto nepřípustné. Podíval jsem se proto na stránky Makra a ke svému velkému překvapení zjistil, že “vstup je povolen dětem s výškou nad 140 cm”. Jinými slovy dětem do Makra skutečně vstup zakázán. A to i přesto, že už v roce 2011 označil ombudsman toto chování jako nepřípustné a konstatoval, že Makro tím porušuje antidiskriminační zákon. Makro tehdy řeklo, že stanovisko veřejného ochránce práv bere na vědomí, ale na zákazu vstupu nic měnit nebude. Prý z bezpečnostních důvodů – po Makru jezdí často vysokozdvižné vozíky a ty by mohly děti zranit. Na to ombudsman zareagoval, že „snaha obchodníka, aby dbal na bezpečnost dětí, je v pořádku, cíle se však dá dosáhnout i jinak, např. zřízením dětského koutku anebo podmíněním vstupu dětí přísným dohledem dospělého“. Uplynulo šest let a dětský koutek má Makro akorát v Plzni a nově také v Praze na Černém Mostě. Jinak zůstává vše při starém. Když pominu, že absolutně nechápu, jak si Makro takové chování může dovolit, tak ten argument bezpečnosti je opravdu komický. To by potom děti nemohly cestovat ani v autobuse a tramvaji, protože tam nejsou dětské sedačky. A ze všeho nejlepší by bylo, kdyby vůbec nevycházely z domu, venku přece na ně číhá tolik nástrah! Takže Makro, strhni tu zeď a pusť děti dovnitř!

Petr Vondřich

PS: Právě mi z Makra přišel dotazník spokojenosti ????