Maiskirennen

Švýcaři mají Lauberhorn, Rakušané Hahnenkamm a Němci Kandahar. Tři nejslavnější, ale také nejnáročnější tratě pro závody sjezdového lyžování. Že se nám o něčem takovém může jen zdát? Může, ale bývaly doby, kdy nemuselo. Závod Maiskirennen, který se jezdil vždy první květnovou sobotu v Krkonoších, se totiž mohl mezi ty nejlegendárnější sjezdovky světa směle počítat. První ročník se jel už v roce 1928, a závod, o kterém většina z vás asi nikdy neslyšela, tak letos slaví 90. výročí. V čem byl tak výjimečný? Především extrémními parametry tratě, která vedla z vrcholu Studniční hory až na dno Obřího dolu. Kdo z vás tam někdy byl, dokáže si moc dobře představit, jaké peklo tam na závodníky čekalo. Úsek za hranou Úpské jámy se pro svůj takřka kolmý sklon dal směle přirovnat k volnému pádu. Závod se jezdil až v květnu, kdy už nehrozilo nebezpečí lavin, které jsou jinak na tomto místě celkem časté. V roce 1956 zde spadla vůbec nejdelší lavina v Krkonoších, která byla až 1 200 metrů dlouhá a brala s sebou všechno včetně mohutných staletých smrků.

Májový závod byl v době před II. světovou válkou také mimořádný účastí předních světových lyžařů – na jeho trati se např. hned několikrát objevila olympijská vítězka a několikanásobná mistryně světa Christl Cranz z Německa, která i zde několikrát slavila triumf. Účasti předních lyžařských es odpovídala i vysoká návštěvnost závodu, která dosahovala dnes jen těžko uvěřitelných 5 000 diváků! Mezi vítěze slavného závodu se také zapsal Gustl Berauer, rodák z nedaleké Pece pod Sněžkou, pozdější mistr světa v severské kombinaci. V letech 1934-38 byl součástí závodu Maiskirennen také slalom, který se jezdil vždy následující den buď od Rennerovy boudy do údolí Bílého Labe nebo ledovcovým kotlem plesa Maly Staw. Po válce proběhly pokusy na tradici slavného závodu navázat, ale na svá nejlepší léta už mohl jen vzpomínat. Definitivní tečkou bylo ale až vyhlášení Krkonošského národního parku v roce 1963, kdy se celá trať rázem ocitla v první, nejpřísněji chráněné zóně. Od té chvíle si můžeme o sjezdařské trati se světovými parametry nechat jen zdát.