Lazer Viking / Sabrehart

Doufám, že už se všichni chystáte na středeční akci roku NACHT #1, na které se jako hlavní host představí Lazer Viking / Sabrehart. Nemá cenu si nic nalhávat, právě oni jsou hlavním důvodem, proč se akce roku vlastně koná. A když je to akce roku, jsou také hlavní hosté hudební událostí roku? Samozřejmě! Říkal jsem si, že by bylo docela fajn, kdybyste se o nich dozvěděli něco víc, takže jsme se minulý týden s Lazer Vikingem alias Jakubem Kaifoszem sešli v Praze, abychom si popovídali o tom, na co se můžete už tuto středu těšit.

„Přijďte, uvidíte,“ usmívá se Kuba. „Představíme vám album, o kterém si myslím, že ve chvíli, kdy jsme ho se Sabrehartem dokončili, to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Ale já bych řekl, že lidi už vědí, na co se mají těšit, když se tam rozhodli jít. Ať už ze zvědavosti nebo proto, že už mě znají a vědí, co ode mě čekat. Já můžu tak akorát slíbit, že se tam pokusím jako obvykle položit život za to, aby to bylo co nejlepší.“

Vaše deska Flesh Cadillac vyšla u hip hopového labelu Bigg Boss – to není zrovna místo, které by člověk čekal.
„Myslím, že stačí jeden letmej pohled na jejich stránky, abyste zjistili, že už se v žádném případě nejedná o striktně hip hopovou záležitost. Bigg Boss už dávno překročil svý původní mantinely. Myslím, že tam má dveře otevřený skoro kdokoliv. Pokud teda sám ví, proč by tam měl patřit. My když jsme dodělávali desku a rozhodovali se u koho ji vydat, přišla nám myšlenka na Bigg Boss nejdřív trochu jako blbej vtip, ale postupem času nám to začalo dávat čím dál tím větší smysl. Kdybychom to dali kamkoli jinam, přišlo by to úplně všem naprosto přirozený a to by byla nuda, bylo by to zbytečný. Tohle spojení v tobě naopak okamžitě probouzí zvědavost a potažmo tak i zájem o to album.“

Čekali jste, že deska vzbudí tak nadšený ohlas?
„Ona vzbudila nějakej nadšenej ohlas? To jsou skvělý zprávy! Všechna sranda stranou, to nejhorší, co se ti může stát, je, když vydáš desku, která dostane všude 100%. To je pak hroznej průser. Takže jsi podle všech udělal tu nejlepší desku na světě, super, ale co máš teda dělat dál? Nám se tohle ale naštěstí s Flesh Cadillac nestalo. Negativní kritika má tu výhodu, že se díky ní můžeš posunout někam dál a vyvarovat se kroků, které by ti jinak, bez upozornění, nepřišly pro tvoji tvorbu škodilvý. Nejhorší je zůstat stát na místě. Kandinskij hlásal, že umělec, který najde svou formu, se v ní zároveň zasekne, umírá. Ve svým tvůrčím vývoji jste limitovaní tím, jaké desky se vám líbí, jak je necháte vás ovlivňovat, potažmo jak dobře ovládáte svůj nástroj nebo hlas. A samozřejmě taky tím, co chcete vlastně svojí tvorbou předat, pokud vůbec něco. Tyhle limity je zásadní před sebou neustále tlačit. Jsou tím, co činí tvoji tvorbu autentickou. Skrz ně se do ní totiž promítá tvoje osoba. Posouvat se pak dají třeba tím, že si dáte za úkol každý měsíc objevit alba, která jste nikdy předtím neslyšeli. Prostě neustrnout.“

Jak takové desky hledáš?
„Třeba tak, že na YouTube neignoruju nabídku, kterou mi to vybírá podle toho, čím se tam zrovna probírám. Což je teď momentálně hardrock a powerpop ze 70. let a wrestling. Hodně zajímavých tipů se dá taky najít v autobiografiích známých muzikantů. Třeba můj favorit Elvis Costello téměř celou svou knihu popisuje, odkud ukradl nápady pro svoje písničky a jakým způsobem je modifikoval. Myslím, že je strašně důležitý nebát se krást z toho, co je dobrý. Ale stejně tak do toho následně dát i něco ze sebe, abyste neskončili jen s nějakou nepovedenou kopií. Čím víc se totiž člověk přibližuje svému ideálu, tím víc ztrácí na své osobitosti. Taky myslím, že je strašně důležitý neuzavírat se před věcmi, které jsou žánrově úplně někde jinde, než jsi ty. Takový to – tohle je moje, to budu poslouchat a všechno ostatní stojí za hovno. To je špatně. Je dobrý začít se zajímat, proč něco nemáš rád. Když tě něco štve, tak je většinou ten důvod v tobě. Žádná písnička za to, že se ti nelíbí, nemůže. Když člověk dokáže říct, proč něco nemá rád, dokáže díky tomu poznat víc i sebe.“

Docela by mě zajímalo, jaký neoblíbený styl dokáže tímto způsobem posouvat dopředu právě tebe.
„Tak třeba ten současnej velkej návrat r’n’b, které se hrálo na přelomu tisíciletí, navazující třeba na věci, co dělala Aaliyah nebo Missy Elliot. Vlastně i celkově dnešní regulérní mainstream nejhrubšího zrna od Taylor Swift po Beyoncé. Fascinuje mě, jak jsou ty věci napsaný a jak moc jsou vlastně často nemuzikální. Když si třeba vezmeš Single Ladies od Beyoncé bez zpěvu, tak zjistíš, že tam prostě žádná melodie není. Celej hook je tvořenej jenom zpěvem. Ten podklad je v podstatě jen banální, snadno zapomenutelná ambivalentní věc. Podobnej přístup se dá ale vystopovat i třeba u doo wopu a popu padesátých let. Myslím, že hledat skutečnou podstatu a prapůvod věcí, je to nejdůležitější u čehokoli, co děláš. Jedině tak se dokážeš posunout dál i ve vlastní tvorbě, místo toho, aby ses snažil znova vynalézt kolo.“

Má nějaký vliv na tvé hraní to, že jsi také šéfredaktorem magazínu Vice a moderátorem Radia Wave?
„Hudebně mě určitě ovlivňuje mnohem víc práce v rádiu. Když si připravuju podklady pro svůj pořad Kořeni, tak často narážím na super věci, o kterých jsem do té doby v životě neslyšel, který by mě nenapadlo hledat. Celá dramaturgie Wavu mě vlastně každou směnou posouvá o kus dál, protože se radikálně rozchází s mým osobním vkusem, takže na mě konstantně chrlí novinky, ke kterým bych se sám dobrovolně nedostal. Je zajímavý sledovat, co hudební redakce shledává zásadním a aktuálním. Na obou pracích je taky super to, že mi časově umožňují kočírovat dvě kapely, z nichž má Lazer Viking navíc ještě dvě mutace.“

Je velký rozdíl mezi koncertováním v Praze a jinde v ČR?
„Jo i ne. To je celý takový ošemetný. Závisí to na spoustě faktorů, který nemáš šanci moc ovlivnit. Tam kde jeden den naplníš klub, na tebe za rok nemusí přijít nikdo a naopak. Praha má ten problém, že je zhýčkaná konstantní dostupností zahraniční produkce. Já to mám třeba nejradši ve Znojmě. Tam jsme se do sebe hned na prvním koncertu navzájem zamilovali. Je to potom celý daleko větší zábava, protože od publika dostáváš zpátky to, co do nich pereš. Někdy možná i víc, když ti třeba uprostřed písničky berou mikrofon. Není to takový to zbytečně kritický publikum, které se nemůže dočkat, až se budou moct sami vyjádřit, předat někomu svůj názor, na který často můžeš narazit ve velkejch městech. Ale jak jsem říkal, je to o náhodě. S Wild Tides se nám třeba vždycky dobře hrálo v Brně, protože jsme tam měli spoustu skvělejch koncertů, ale hráli jsme tam dost často na to, abychom tam měli i dost koncertů, na který nikdo nepřišel, takže myslím, že se nedá úplně tak snadno říct, kde se ti hraje dobře a kde špatně. Každopádně právě koncerty jsou takovej celkem dobrej indikátor toho, jestli někoho ještě zajímá to, co děláš. Jestli třeba není na čase začít makat na něčem novým dřív, než si lidi zapamtujou, že už na tebe vlastně nemá cenu vůbec chodit.“

A to my se zase na Lazer Viking / Sabrehart těšíme. Už ve středu!