Kunert

Pokaždé, když přemýšlím nad tím, jestli mělo smysl vystudovat vysokou školu, vzpomenu si vždy dřív nebo později na pro můj život zcela zásadní přednášky několika vysokoškolských profesorů a hned vím, že to stálo za to. Jedním z nich byl i německý historik Frank Boldt. Rodák z Berlína studoval moderní dějiny, politologii a slovanské jazyky a literatury na univerzitách v hessenském Marburgu, na Trinity College v Dublinu, v Mnichově, západním Berlíně a také na Karlově univerzitě, kde získal doktorát. Od roku 1992 žil v Chebu, kde založil nadaci Evropské Comenium a budoval zde také knihovnu historických svazků. Ve stejném roce se vzdal německého občanství a přijal občanství československé, později české. V Chebu také v roce 2006 zemřel. Myslím, že nikdo by nepomohl pochopit sudetoněmeckou otázku víc než právě on. Třeba když se nás ptal: „Když se dnes podíváte do českého pohraničí, nemáte pocit, že jste se odsunem víc než sudetským Němcům pomstili nakonec sami sobě?“ nebo „Bavorsko bylo až do konce II. světové války nejzaostalejší německá spolková země. Na konci 60. let už byla nejvyspělejší. Čím myslíte, že to bylo?“

Jak s tímhle vším souvisí punčochy? Víc než si myslíte. Jejich německý výrobce, společnost Kunert, která dnes sídlí v bavorském městečku Immenstadt im Allgäu, působila totiž až do roku 1945 ve Varnsdorfu, kde byla v roce 1924 také založena. Během několika málo let se firma dokázala vypracovat mezi přední evropské výrobce punčoch, když denně jejích 5 000 zaměstnanců vyrábělo až 100 000 kusů punčochového zboží. Rodina Kunertů byla po skončení II. světové války odsunuta do Saska, odkud se následně přestěhovala do Bavorska, kde opět začala s výrobou punčoch. V opuštěných budovách ve Varnsdorfu navázal na tradici výroby punčoch národní podnik Elite, který zde působí až dodnes. Když jsem se včera podíval na internetové stránky obou firem, téměř okamžitě jsem si vzpomněl na slova Franka Boldta. „Žil jsem nejen v Německu, ale i Polsku a Izraeli a vadí mi, že když projíždím po českém pohraničí, v některých vesnicích to stále vypadá, jako by včera skončila válka. Cítím v sobě výzvu snažit se svým malým podílem o to, aby tomu tak nebylo. Cítím se tu jako ve střední Evropě, ale jako ve zkrachovalé střední Evropě. Meze dobrého měšťanského chování jsou tady zatím velmi široké.“ Ale zase na druhou stranu je fajn, že máme stále co zlepšovat.

Tento článek vznikl za podpory Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien.