Kristiánov

V polovině května zahájila stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou v kdysi významné sklářské osadě Kristiánov svou další sezónu. Pokud vám na této informaci nepřijde nic zajímavého, protože jste na Kristiánově byli nejmíň tisíckrát, čtěte dál. Zjistíte totiž – stejně jako já – že o klíči k srdci Jizerských hor vlastně vůbec nic nevíte.

Ano, na Kristiánově jsem byl opravdu hodněkrát, i když poslední dobou mě tam začaly štvát ty davy cyklistů a lyžařů, kteří tam sviští (to když jedou dolů) nebo se naopak plahočí (to když stoupají) po krásně rovné lesní asfaltce. Což nejsou úplně podmínky, kvůli kterým bych Jizerské hory vyhledával. Stačí ale, když na Kristiánov přijdete za sychravého podzimního počasí nebo navečer a už tam nikoho nepotkáte. V tu chvíli se tam zastaví čas a vy se můžete začít naplno oddávat představám, jak to na Kristiánově kdysi vypadalo. A i když to na první a možná ani druhý pohled nevypadá, na často dramatickém příběhu sklářské osady uprostřed hlubokých lesů by se v klidu mohlo zdokumentovat několik posledních století českých dějin.

Z Kristiánova se začala sklářská osada rodit v roce 1774, když majitel panství hrabě Christian Clam-Gallas (proto Kristiánov) pronajal místo uprostřed Jizerských hor podnikateli Johannu Leopoldu Riedelovi. Tou dobou už několik desetiletí byla sklárna na nedaleké Nové Louce, kde pozdější slavný sklářský rod Riedelů začal působit už v roce 1766. Stejně jako na Nové Louce stál i na Kristiánově kromě sklárny a domků pro skláře také panský dům. Obě budovy majitelů hutě si po ukončení výroby skla prošly víc než zajímavými osudy. Jak novolucký, tak i kristiánovský panský dům prodali Riedelové Clam-Gallasům (1844 a 1890), kteří každé ze staveb vtiskli nový význam.

Zatímco panský dům na Nové Louce přestavěli Clam-Gallasové na lovecký zámeček do podoby, jak ho v podstatě známe dnes, na Kristiánově pokračovali v tradici, které dali vzniknout už Riedelové a tamní panský dům pronajímali každé léto zdarma na zotavovací pobyty pro dívky z chudých libereckých rodin ve věku od šesti do čtrnácti let. Idyla skončila po roce 1929, kdy jak Novou Louku, tak Kristiánov zkonfiskoval v rámci vyvlastňování šlechtického majetku československý stát. Po několika letech se majitelem panského domu na Kristiánově stal Klub československých turistů a ten již bezplatné užívání objektu dívkám neumožnil. To největší drama ale mělo teprve přijít.

V létě 1938 obsadila Kristiánov československá armáda a vytvořila z něho strategické obranné místo před očekávaným útokem hitlerovských vojsk. Přišel ale Mnichov a žádná válka se nekonala. Ne tak pro kristiánovský panský dům, který českoslovenští vojáci 4. října při ústupu ze strategických důvodů podpálili. K další tragické události došlo už o dva dny dřív, kdy naši vojáci po hádce v jen přes údolí ležící (ve kterém je dnes Josefodolská přehrada) Jablonecké chatě ubodali Alfreda Stumpeho. Vzít si ten večer bílé podkolenky a následně si je odmítnout sundat nebyl úplně dobrý nápad. Jednou z mála budov, které na Kristiánově tak zůstaly, byla Liščí bouda, dnešní sídlo stále expozice Muzea skla a bižuterie.

Liščí bouda sloužila už od druhé poloviny 19. století jako hostinec. Jak se střídali doby a majitelé, měnily se i názvy. Zum Fuchs (U Fuchse), Zum Ferienheim (U Prázdninového domova), Pohostinství na Kristiánově. Od konce II. světové války chalupa ale postupně chátrala a nechybělo málo a hrozilo jí úplné zničení. Před zánikem ji zachránili až členové horské služby, kteří v roce 1963 přišli s myšlenkou, aby se budovy ujalo jablonecké Muzeum. Slovo dalo slovo a z bývalé výletní hospody se stal Památník sklářství. Největším lákadlem se stal model sklářské osady s hutí, panským domem a školou, který z tisíců dřívek sestavil Franz Ulrich z Kokonína.

Po roce 1989 se na Kristiánov vrátila tradice mariánských sklářských poutí, které na místo dokázaly přilákat tisíce nových návštěvníků. Ti jistě uvítali i to, když byla v roce 2000 expozice místo víkendů zpřístupněna od června do září denně. Významný krok k obnovení tradice a významu někdejší sklářské osady přišel v roce 2016, kdy se Liščí bouda dočkala celkové rekonstrukce. Už na první pohled dobře patrnou změnou je střecha z tradičního štípaného šindele ze smrkového dřeva. Velká proměna se také odehrála uvnitř budovy, kde na vás čeká nejen nová expozice věnovaná historii osady a typickým výrobkům zdejší sklárny, ale také útulná místnost s občerstvením, které vévodí krásná kachlová pec.

Nově se také mohou návštěvníci podívat do podkroví roubenky. Líbit se tam bude hlavně dětem, pro které je tam přichystán model bývalé osady z barevných dřevěných kostek. Komu se podaří vše správně složit, získá indicie pro hledání pokladu černokněžníka Tamanna, který zde podle pověsti kdysi dávno žil. Pátrat po něm malí návštěvníci musí na malém naučném okruhu, který je provede pozůstatky někdejších budov na Kristiánově – sklárně, Panském domu, škole nebo hřbitovu. To vše za sympatické asistence správce Liščí boudy Libora Čecha, někdejšího dlouholetého člena horské služby, předsedy horolezeckého oddílu, člena České speleologické společnosti a instruktora pro jeskynní potápění v jedné osobě.

Jak sami vidíte, je toho opravdu hodně, proč stojí za to se na Kristiánov vracet. A to nejen kvůli jeho bohaté minulosti, ale především kvůli žhavé současnosti. Použít k tomu můžete ideálně novou naučnou stezku Cestou jizerskohorských sklářů, která vede od Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou až na Kristiánov. Projekt, v rámci kterého si můžete také zasoutěžit o nocleh v Liščí boudě, mohl vzniknout díky finanční podpoře Georga J. Riedela, potomka zakladatelů sklářské hutě v samém srdci Jizerských hor. Mít možnost po tom všem napsat, že kruh se uzavírá, je víc než povznášející.

Sklářská osada Kristiánov, 16. června – 9. září denně, 10:00-17:00. 19. května – 10. června a 15. září – 30. září sobota – neděle.

/K drtivé většině zajímavých informací bych se nikdy nedostal, nebýt knihy Nová Louka – Kristiánov, historie a současnost sklářských osad, kterou v roce 2007 napsal hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Petr Nový. Z této knihy pochází také uveřejněná historická fotografie z 26. července 1925, kdy horský spolek uspořádal na Kristiánově slavnost u příležitosti sto padesáti let od založení sklářské osady. Oslav se zúčastnilo neuvěřitelných jedenáct tisíc lidí! Leopold Riedel zemřel o necelý rok později, Clam-Gallasům nedlouho nato vyvlastnil Kristiánov československý stát./