Kniha roku Libereckého kraje

Nevím, jak vy, ale já vděčím knihám Libereckého kraje opravdu za hodně. Ze všeho nejvíc Knize o Jizerských horách, díky které jsem získal ke svému domovu tak pevné pouto, že už ho nikdy nedokážu – a ani nechci – přetrhnout. Nebo Album starých pohlednic Jizerských hor, kdy jsem si poprvé pořádně uvědomil, co všechno jsme tady od konce války stačili zničit. A objevil pro sebe polskou část Jizerských hor. Nikdy nezapomenu na tu snovou náladu během Vánoc 1998, když jsem si knížku poprvé prohlížel a do toho mi hráli Air s jejich tehdy úplně novým a i dnes stále geniálním albem Moon Safari! O vlivu pro mě další zásadní knihy z našeho kraje – výpravné obrazové publikace Jizerské ticho – nemá snad ani cenu mluvit. Snad jen, že pokaždé, když se do ní jen na chvíli podívám, vždycky se z toho stane minimálně hodina. Natolik je atmosféra té knihy tak podmanivá a okouzlující. Nebo Grandhotel Jaroslava Rudiše. Film není žádná sláva, ale ta kniha ano. Nikdo nedokázal vystihnout současný Liberec (a Ještěd!) líp než čerstvý držitel prestižní německé Ceny literárních domů. O svém rodném kraji jsem se toho také hodně dozvěděl z autobiografické knihy Roderich Menzela, Liebe zu Böhmen. Někdejší skvělý tenista a potom o nic méně úspěšný spisovatel, ale hlavně liberecký rodák, o kterém bych si tipnul, že jste toho moc neslyšeli, v ní poutavě vzpomíná na Liberec a jeho okolí svého dětství a dospívání. Jak vidíte, knihy o našem a z našeho kraje docela zásadně ovlivnily můj život. Proto jsem moc rád, že Liberecký kraj přichází se soutěží, která ocení mimořádné literární dílo se vztahem k našemu regionu. Ale ještě víc jsem radši, že v porotě usednou taková jména jako Jiří Padevět nebo Radek Sidun! Moc bych nejen sobě přál, aby se mezi oceněnými knihami objevily takové, jako ty, o kterých jsem vám teď napsal.

Článek vznikl za podpory Libereckého kraje.