Jan Farský: Kvalitní správa země

Za necelých čtrnáct dní nás čekají parlamentní volby a já myslím, že rozhodně nejsem jediný, kdo se obává jejich výsledku. Největší výdobytky naší doby, svoboda slova a pohybu, se už nezdají být tak samozřejmé, zpochybňováno je i naše členství v Evropské unii a NATO. Ještě horší je zjištění, kolik politických stran v České republice všechny tyto hodnoty jednoznačně brání a chce dále aktivně rozvíjet. Když k tomu připočítám, kolik z nich se opravdu stará o dění v regionech, objeví se na displeji mé předvolební kalkulačky jedna jediná strana – Starostové a nezávislí (STAN). Proto jsem moc rád, že jsem se v Mikyně mohl setkat s jejich celorepublikovým lídrem Janem Farským (38) a ujistit se, že má volba byla správná.

Když sleduju současné politické dění a to nejen u nás, připadám si jako v nějaké reality show. Čím větší blázen a psychopat, tím větší šance, že postoupí dál a nakonec i vyhraje. Ten, kdo se chová slušně a nevypadá nijak divně, jde první z kola ven. Jak může v takové atmosféře uspět strana, kterou většina lidí až doteď znala především podle práce jejich starostů v menších městech a obcích?
Jsou dvě možnosti – buď se tomu trendu přizpůsobit nebo se ho snažit kultivovat. My jsme se rozhodli jít tou druhou cestou. S trochou nadsázky to řekl Martin Půta: „letošní volby se chceme dostat do parlamentu, ty příští vyhrát“. Kvalita starostů je v tom, že vědí, jak prosazovat dlouhodobá řešení. Ze svých bohatých zkušeností z vedení měst a obcí moc dobře víme, že chcete-li prosadit nějakou zásadní změnu, musí to být přijatelné i pro druhou stranu. Jinak se vám stane to samé, co s důchodovou reformou. Protlačíte ji vší silou bez souhlasu opozice, která ji při nejbližší možné příležitosti zruší. Jediné, čeho se tím dosáhlo, bylo, že se utratila spousta peněz, nabobtnaly předpisy a přijaly se stovky nových úředníků. Proto je nutné snažit se hledat pokud možno takové řešení, které pomůže většině a ne jen určité skupině lidí.

Takže by se z vás ideálně vlastně mohla stát taková druhá Aneta Langerová. Úplně marnou soutěž, která většinou přitahuje a následně i produkuje jen samé exhibicionisty a zoufalce, využít ke své cestě na vrchol a následně oslovit velkou část veřejnosti repertoárem, který by se za normálních okolností hrál jen v několika klubech.
Ten váš příměr s reality show mě baví, mohl bych si ho vypůjčit? Myslím ale, že lidem se ve finále nelíbí, jak na sebe politici útočí, jak si nadávají. Pokud ano, tak tam zkrátka pro nás není místo, protože to je přesně to, co my neumíme. Zároveň neumíme lidem slíbit něco, co bychom nedokázali splnit. Když jako starosta nedodržíte nějaký slib, lidé vás příště už nezvolí. Na naší kandidátce je spousta starostů, kteří byli ve svých městech a obcích zvoleni opakovaně. Takže to, že nedokážeme lidem říct věty typu Všem vám bude líp je možná naše slabina, na druhou stranu ale víme, že všechno, co je v našem programu, jsme schopni prosadit.

Senzací letošních voleb je Česká pirátská strana. Svůj hlas se jim chystá dát i spousta lidí v mém okolí. Jak vnímáte Piráty vy?
Nechci se příliš vymezovat vůči ostatním stranám, staráme se především o naši agendu. Mezi Piráty znám pár sympatických lidí, kteří v politice už něco dokázali. Přijde mi ale, že jsou dobří především v nátlakové formě politiky, kdy dokáží na někoho sehnat informace a zveřejnit je. Otázka je, jak budou úspěšní ve chvíli, kdy budou muset něco vytvářet a ne jen bourat. Dost mě vyděsil jejich odmítavý přístup k NATO, ale v tom už se podle všeho zmírnili. Na jejich místě bych byl opatrný také v přístupu k ochraně duševního vlastnictví. Vzdát se patentové ochrany a zpřístupnit duševní vlastnictví všem jsou kroky, které z České republiky znalostní ekonomiku rozhodně neudělají. Myslím, že už dávno není doba revolucí, kdy byla potřeba změnit celý systém od základů. Žijeme v době, kdy je zemi potřeba kvalitně a důsledně spravovat. Vylepšovat ji a ne bourat. Podívejte se na Merkelovou. Je pravicová nebo levicová? Na tom vůbec nezáleží. Její politika je neustálé hledání konsenzu a kvalitní správa země. Německu to evidentně prospívá a lidé jsou s ní spokojení. A to je také ten hlavní důvod, proč je u moci už čtvrté volební období.

Hlavní oblastí, kterou se zabýváte, je transparentnost veřejné sféry a zprůhlednění veřejných zakázek. Už v roce 2012 jste podal návrh zákona o registru smluv, po jehož schválení je každá nezveřejněná smlouva, kterou uzavře stát, neplatná. Jak vám bylo, když si ho Andrej Babiš před pár dny přivlastnil a označil za jeden z největších úspěchů svého vládnutí?
Kdybych tehdy věděl, že si Babiš zákon o registru smluv jednou takhle přivlastní, tak bych ho snad ani nepsal. Prosadit nějaký zákon neznamená pro něj jen hlasovat. Vzniku registru smluv předcházela spousta měsíců práce, včetně několika cest na Slovensko, kde jsem jednal přímo s autory tamního registru včetně tehdejší premiérky Ivety Radičové. Babiš se začal zajímat o registr smluv až ve chvíli, kdy hrozilo, že by ohrozil Správu státních hmotných rezerv, se kterou čile obchoduje. Ale jinak myslím, že transparentnost je ten nejlepší způsob řízení obcí. Je dobré skládat lidem účty denně a ne jen jednou za čtyři roky. Dáte jim tak šanci zjistit, jak spravujete jejich majetek. Buďme pod drobnohledem a jestli se chcete na něco zeptat, ptejte se. Když jsem byl starostou Semil, byla pro mě transparentnost jedním z hlavních způsobů, jak uhlídat všechny ty tlaky a úřednictvo. Když lidé vidí, že všechny jejich výstupy jdou ven, přistupují k plnění svých úkolů mnohem kvalitněji, než dřív, když na ně nebylo tolik vidět. O důležitosti, jakou starostové přikládají transparentní společnosti, svědčí také to, že na třetím místě naší pražské kandidátky máme Oldřicha Kužílka, experta na otevřenost veřejné správy, který už od roku 2000 koordinuje projekt Otevřete.cz.

Vaši volební kampaň orámovaly dva momenty, kterých by se každá politická strana asi ráda vyvarovala – nejprve krach koalice s lidovci a potom měsíční epizoda s kandidaturou podnikatele Dalibora Dědka. Jak se na ně s odstupem času díváte?
Možná vás překvapím, ale ani jednoho nelituju. Naopak, především spolupráce s panem Dědkem byla pro nás plus a hodně obohacující, i když to na první pohled možná nevypadá. Co se týká lidovců, tak ještě loni v listopadu jsme ve STAN zvažovali, jestli do voleb vůbec půjdeme. Tím spíš jsme si nedokázali představit, že bychom mohli kandidovat sami. A neměli jsme ani lídra – nikomu z nás se tehdy nechtělo odtáhnout téměř rok volební kampaně. Takže nebýt nabídky lidovců, možná bychom letos ani nekandidovali. Když přišli navíc s variantou koalice, která by pro vstup do parlamentu musela získat 10 %, říkal jsem si, to je super, to má šťávu a odvahu. Pak ale dostali z pro mě stále nevysvětlitelného důvodu strach a z celého projektu vycouvali. Rozpustit koalici kvůli tomu, že vám před začátkem kampaně chybí jen 1,5 %, nedává moc smysl.

A co spolupráce s panem Dědkem?
Také ta vzešla z jeho iniciativy. Zpětně si trochu vyčítám, že jsem mu to tehdy nevymluvil. On je geniální podnikatel s u nás ne právě obvyklým obrovským filantropickým přesahem, ale vstup do politiky ho zastihl naprosto nepřipraveného. Sám své krátké působení v politice nazval zcela výstižně jízdou na horské dráze. Myslím, že asi nejvíc ho zasáhla ta téměř okamžitá změna mediálního obrazu z obdivovaného podnikatele a mecenáše na nenáviděného politika. Když poskytl dřív rozhovor, novináři vybrali ty nejlepší odpovědi a doplnili je hezkými fotkami, zatímco teď použili ty největší špeky a k tomu ještě přihodili pár ne zrovna přívětivých fotografií. Běžný člověk má čas si na něco takového zvykat dva měsíce, jemu bylo dopřáno několik málo hodin. Nemohlo to dopadnout jinak. Stále si ale moc vážím toho, že do toho šel a stále nás podporuje.

STAN se ve svém programu jednoznačně hlásí k posilování spolupráce mezi členskými státy Evropské unie a pevnému euro-atlantickému spojenectví, které zajistí mírovou a svobodnou budoucnost naší země. Ještě před pár měsíci by mě ani ve snu nenapadlo, že něco takového by nemělo být samozřejmého.
Vytačí mě, když slyším, že EU je třetí říše a evropské peníze dobré akorát k tomu, aby si politici nakradli. Díky EU jsme reálně nejbohatší, nejblahobytnější a stále nejbezpečnější region na světě. Příliš rychle jsme si zvykli brát všechny výhody, které pro nás vyplývají z členství v EU, za samozřejmé a všímáme si jen negativních věcí. Pálí nás dobré bydlo a svým nezodpovědným přístupem riskujeme, že se o něj sami připravíme. Vezměte si třeba tolik kritizované řešení migrační krize. Nikdo po nás přece nechce, abychom přijímali ekonomické migranty, ale skutečným uprchlíkům bychom měli pomoct. Stejně jako Západ pomáhal několikrát spoustě našich emigrantů a to rozhodně nebyli v tak zoufalé situaci jako dnešní uprchlíci. Ale když tohle řeknete, okamžitě dostanete nálepku vítače. Problém je v tom, že každý, kdo se dnes vyjádří k migrační krizi, je ihned označen buď jako vítač nebo topič, jako by nemohlo existovat nic mezi tím. V přístupu k řešení migrační krize mi chybí racionální postup, který tady fungoval desítky minulých let. Neříkám, že mám recept, ale pořád si myslím, že demokratické řešení je to nejlepší. Jsem rád, že jsme v EU a NATO, protože je to kotva, která nás drží v tom normálním světě a nemusíme mít strach, že nás Zeman s Babišem přivedou do náruče Ruska.

Nadcházející parlamentní volby podle všeho dopadnou tak, že vyhraje ANO a bohužel to vypadá, že budou mít i dostatek pák na získání většiny v parlamentu a sestavení vlády. Myslíte, že nás čeká opravdu velký průšvih nebo to nebude tak hrozné?
Když nastupoval Zeman, tak jsem ženě říkal, že to nějak půjde. Ale je to horší, než jsem si kdy dokázal představit. Narůstání ruského vlivu, poklonkování Číně, neuznávání ústavních zvyklostí, deformování ústavy. Je toho opravdu hodně. Bojím se, že to s Babišem bude podobné. Ve svém programu slibuje, že bude rozhodovat razantně, efektivně a nebude ztrácet čas v debatách. Demokracie je pro něj něco, co zdržuje, obtěžuje. Spoustě lidí to takhle vyhovuje, hlavně proto, že jsou rádi, když za ně někdo nese odpovědnost a ve finále na něho mohou svést všechny své neúspěchy a nedostatky. Ale ještě je pořád šance, že to nemusí dopadnout tak špatně. Vzpomeňte si, jak katastrofické byly ještě nedávno volební prognózy ve Francii, Německu, Nizozemsku nebo Rakousku a jak dobře to nakonec skončilo. Z těch 30 %, kterým ANO přisuzují volební průzkumy, je jen 20 % tvrdé voličské jádro, které se navíc zmenšuje s tím, jak přibývají nové a nové kauzy. Ve hře je tak pořád ještě minimálně 10 % pro strany, které ctí demokratické principy a respektují Evropskou unii i s jejími problémy. Ale bude to těžké. Všechno bude záležet na voličích.