I Have a Dream

Minulý týden, konkrétně ve středu 4. dubna, jsme si připomněli jedno smutné osmičkové výročí, o kterém se v naší zemi zrovna dvakrát nemluví. Přesně před padesáti lety byl zavražděn Martin Luther King Jr., nejvýznamnější vůdce afroamerického hnutí za občanská práva. V roce 1963 přednesl na závěr Pochodu na Washington za práci a svobodu, který požadoval konec diskriminace pro Afroameričany, svůj legendární projev I Have a Dream (Mám sen). “Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru,” řekl tehdy King před Lincolnovým památníkem k dvěma stům tisícům účastníkům pochodu. Spojené státy tehdy vypadaly úplně jinak než jak je známe dnes. Především ve státech na jihu USA panovala ostrá rasová segregace, která běžně znamenala tak nepředstavitelné věci jako třeba oddělená místa k sezení v autobusech a restauracích nebo zákaz smíšených manželství. Kingův šestnáctiminutový projev, který živě přenášely všechny významné televizní a rozhlasové stanice, změnil vše. Časopis TIME vyhlásil Kinga ještě ten samý rok Mužem roku. O rok později, v roce 1964, se baptistický kazatel stal nemladším laureátem Nobelovy ceny za mír. Ve stejném roce podepsal americký president Johnson zákon, který zakazoval diskriminaci na veřejných místech, v zaměstnání a vzdělávání. Celou úžasnou proměnu Spojených států završil rok 2009, kdy byl Barack Obama zvolen prezidentem. Co si z památného Kingova projevu můžeme odnést my, schováni tisíce mil daleko kdesi pod Ještědem? Určitě hodně. A to nejen v souvislosti s dalším významným svátkem, který také připadl na minulý týden – Mezinárodním dnem Romů (8. dubna). Třeba taky to, že bez velkých snů není velkých výsledků. To je totiž přesně to, čeho se nám v současném Liberci žalostně nedostává.