Frýdlant

Ten pocit mám už roky stále stejný – ve chvíli, kdy vlak projede nekonečnými Oldřichovskými bučinami a přijede do Raspenavy, ocitnu se v úplně jiném čase a světě. Frýdlantsko vás vítá. A i když tam už nejsou domy tak rozbořené a opuštěné jako kdysi, pokaždé si říkám, jestli se tam dá plnohodnotně žít. Ne přežívat. Vzhledem k tomu, že jizerské *ticho je hlavně o životu ve městech, trochu jsme si naše pátrání po zajímavých lidech a místech ve Frýdlantském výběžku ulehčili a zůstali jen ve Frýdlantu. Zbytek území si dáme někdy příště a potom, kolik zajímavých tipů už jsem stačil posbírat, mám z této cesty už mnohem menší obavy než předtím. Ale teď zpátky do Frýdlantu, kdysi hodně hodně dávno nejvýznamnější metropoli celého našeho regionu.

Pokud máte alespoň trochu rádi vlaky, první příjemné překvapení vás čeká hned za hlavním vlakovým nádražím, kde spolek Frýdlantské okresní dráhy pomalu ale jistě dává dohromady muzeum bývalé úzkorozchodné železnice, která až do roku 1976 vedla z Frýdlantu do Heřmanic. Dozvíte se tam třeba i to, že až do konce II. světové války vedla tato úzkokolejka až do Žitavy! Nové poválečné uspořádání ale napáchalo nenávratné škody i v tomto případě, a tak si o obnově trati v její původní době můžeme nechat jen zdát.

Většina lidí se z nádraží vydá většinou hned na zámek, ale tradiční turistické cíle nejsou úplně to, čím bych se chtěl v *tichu zabývat, takže se s fotografem vypravíme přesně opačným směrem, k tak trochu jiné frýdlantské dominantě. K luxusnímu hotelu Antonie, který před několika lety přistál ve svahu Resselova kopce evidentně odněkud z neznámé galaxie. Frýdlant tak získal druhý zámek, na který si ale většina místních obyvatel stále snaží zvyknout. Když si ale budete chtít ve Frýdlantu někdy zahrát squash, zaplavat nebo zajít do sauny, Antonie vám přijde víc než vhod. To samé platí i o ubytování s nádherným výhledem na skutečný zámek a nikdy neokoukané panorama severních svahů Jizerských hor. Jestli je vám ale bližší něco méně okázalého, tak pokračujte dál přes kopec kolem krásné rozhledny, kterou v roce 1980 zachránil a citlivě opravil místní turistický klub až k rodinnému penzionu Albrechtova vyhlídka, kde se o vás s láskou a citem postarají Radek a Marcela Michalkovi.

Když budete hořet touhou dělat ve Frýdlantu a blízkém okolí cokoli jiného, podívejte se na internetové stránky Free-Time, kde najdete vyčerpávající seznam všech aktivit a činností, které ve výběžku probíhají. Jan a Lucie Winklerovi dávají databázi dohromady zdarma s podporou Města Frýdlant – kdybyste náhodou věděli o někom, kdo na stránkách není, dejte jim vědět, budou rádi. Lucie kromě toho působí také v Místní akční skupině Frýdlantsko (MASiF), která se už od roku 2004 věnuje podpoře podnikání a vzniku nebo zachování pracovních příležitostí ve Frýdlantském výběžku. Od roku 2015 se aktivně zapojuje i do oblasti sociálního začleňování a vzdělávání. K nejnovějším aktivitám skupiny patří Klub, který najdete přímo na rohu hlavního náměstí a kde si nejen místní mohou zacvičit třeba jógu. Pokud máte to štěstí, že vám je mezi 14 až 18, tak si tam v rámci Free Clubu můžete dvakrát týdně vyzkoušet hrát také na různé hudební nástroje, trénovat break dance nebo prostě jen tak pobýt.

Stejně tak, jako se tady nehodlám rozepisovat o frýdlantském zámku, který snad zná a kde byl úplně každý, nebudu plýtvat ani energií na chválu odbornou veřejností tolik opěvované rekonstrukce frýdlantského hlavního náměstí. I když trochu pozornosti mu přece jen věnuji. Jak už to tak obvykle bývá, to, co se líbí odborníkům, nemá tak úplně ráda laická veřejnost, a přesně to platí i o zdejším náměstí. Tak snad si časem zvyknou – moc věcí, na které by ve Frýdlantu mohli být podobně pyšní, přece jen nemají.

Další věcí, která mě v souvislosti s náměstím T. G. Masaryka zaujala, bylo to, že zde poměrně dost času trávil sám Franz Kafka! Pobýval zde vždy služebně jako kontrolor bezpečnosti práce Dělnické úrazové pojišťovny a bydlel v hotelu, kde ještě nedávno byla restaurace Bílý Kůň. Do svého deníku si tehdy napsal: „Hotel ve Frýdlantu. Ve Frýdlantu. Velká hala. Vzpomínám si na Krista na kříži, který možná vůbec nebyl. Záchod bez vody, zespoda fičela vánice. Po nějakou dobu jsem byl jediný host. V hotelu se slaví většina svateb z okolí. Zcela mlhavě si vybavuji pohled do sálu ráno po nějaké svatbě.“

Kafku také fascinoval frýdlantský zámek a dokonce se říká, že právě on se stal inspirací pro jeho kultovní dílo Zámek. Tím však Kafkova zdejší stopa rozhodně nekončí – jeho sestra Ottla zde dokonce studovala střední zemědělskou školu. Jestli jste o Kafkově frýdlantské stopě neměli až doteďka ani ponětí, tak si z toho nic nedělejte, byl jsem na tom donedávna úplně stejně. Zákonitě se vkrádá na mysl otázka, proč se Frýdlant a potažmo i celý region nedokáží Kafkou chlubit stejně důkladně jako Albrechtem z Valdštejna. Jinde by po něčem takovém skočili všema deseti nebo spíš tisíci. Haló!

Stejně zapomenutý byl až donedávna frýdlantský pivovar, jehož tradice sahá až do těžko uvěřitelného roku 1381! Pivo se zde přestalo točit v roce 1949 a následná desetiletí sloužil areál bývalého zámeckého pivovaru jako sklad sýrů a zeleniny. Zcela určitě by ho čekal podobný osud jako stovky podobných průmyslových budov v regionu a dnes by po něm nebylo ani stopy, kdyby se před pár lety neobjevil jakýsi Marek Vávra a nerozhodl se celý pivovar znovu obnovit a vrátit mu někdejší slávu. To, co se tehdy zdálo jako naprosté šílenství, je dnes naprosto úžasnou, ale hlavně zcela fungující realitou. Frýdlant by si měl dát Marka minimálně do městského znaku.

Ale měl by si v něm ještě nechat nějaké místo pro dalšího hrdého patriota, Petra Bímu, bez kterého by celé Frýdlantsko vypadalo zcela určitě úplně jinak a rozhodně ne líp. Výčet aktivit, které Petr stíhá je víc než nekonečný – myslím, že ani on se v nich už nemůže úplně orientovat. Za všechny zmíním informační portál freedlantsko.eu, na kterém se dozvíte úplně všechno o tom, co se dělo, děje a bude dít ve Frýdlantském výběžku.

Určitě se tam dočtete i o kavárně Jazzová osvěžovna, kterou byste – při vší úctě i neúctě vůči Frýdlantu – v tomhle městě rozhodně nečekali. Tak úžasná je! Super kafe, geniální dorty, delikatesní polévky, skvělá domácí slivovice a hlavně naprosto okouzlující atmosféra. Majitelé kavárny Magda Kutková a Stanislav Křížek zde pořádají také koncerty, kreativní dílny nebo divadlo pro děti. Takže je vám doufám jasné, kam se při své příští návštěvě Frýdlantu zcela jistě musíte vypravit. Už taky proto, že máte velkou šanci, že tam potkáte spoustu zajímavých lidí – my jsme měli třeba štěstí na Hanu Tichou, která ve Frýdlantu provozuje tak trochu hodně jinou trafiku v nedaleké Husově ulici nebo na herce Jakuba Žáčka, jehož celoživotní láska k Frýdlantsku už dávno přesáhla hranice vesmíru.

Jak sami vidíte, ve Frýdlantu je toho k vidění a prožití mnohem víc, než byste si kdy dokázali připustit. Tak blízko a přitom už rozhodně ne tak daleko.