Eliška Lhotská: Chléb, co se třpytí

Neznám zrovna moc nedávných absolventů uměleckých průmyslovek v našem kraji, kteří by dokázali dělat věci tak moderně, stylově a přitom atraktivně jako designérka Eliška Lhotská. Ať už to bylo spolupořádání večerů Pecha Kucha v Železném Brodě, které svým velkorysým pojetím a exkluzivním výběrem přednášejících daleko přesáhly hranice našeho regionu nebo teď její vlastní kolekce šperků, které nejen díky jejich originálnímu rukopisu rozhodně nepřehlédnete.

Pecha Kucha v Železném Brodě? Vzpomínám, jak jsem si nedokázal představit, že by něco takového mohlo fungovat. O to větší a hlavně příjemnější bylo moje překvapení, když jsem se tam vypravil a na vlastní oči mohl zažít naprosto elektrizující atmosféru, kterou bych čekal všude jenom ne v Železném Brodě. Opak byl ale pravdou a železnobrodská Pecha Kucha patřila k těm nejlepším v České republice. Nic tam nemělo chybu – inspirativní hosté, skvělé publikum, doprovodné akce. O to víc mě mrzí, že už žádná Pecha Kucha v Železném Brodě nebude. Týmu organizátorů, mezi kterými kromě Elišky nechyběl ani její otec Zdeněk Lhotský (sklář, designér, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, držitel mnoha ocenění) začala zabírat víc času, než bylo pro ně únosné.

„Prezentovat ostatní umělce bylo fajn, ale byla to spousta práce, za kterou jste jen málokdy vidět vy sami. Chtěla jsem už konečně začít dělat něco vlastního,“ vysvětluje důvody svého rozhodnutí Eliška. „Řekla jsem si, že když jsem se zvládla postarat o ostatní, zvládnu to u sebe taky.“ A přesně to se taky stalo. Možná víc, než si Eliška na začátku dokázala představit. „Myslím, že nejdůležitější je, aby to co vytváříte, se v první řadě líbilo vám. Abyste to vy sami chtěli nosit. Zní to hrozně jednoduše, ale řekla bych, že přesně to je základ každého úspěchu.“ S tím se nedá než souhlasit, ale zároveň si dovolím tvrdit, že za nadšeným přijetím Eliščiných šperků je toho mnohem víc.

Na prvním místě určitě charakteristický design šperků, který vás upoutá na první pohled. A co teprve, když znáte příběh jeho vzniku. „Když táta začínal s uměním, měli jsme opravdu málo peněz. Když na to vzpomínám, přijde mi, že jsme pořád jedli jen chleba. Žádná čokoláda, sýr nebo salám,“ odhaluje Eliška specifické pozadí vzniku svých šperků. „Táta žil tehdy v Brodě, kde rozjížděl firmu. Máma, brácha a já v Praze, kam se máma původně za tátou přistěhovala. Nechtěla nás brát ze školky, když se nevědělo, na jak dlouho to táta v Brodě bude mít. Rodina je pro mě hodně důležitá, možná i kvůli tomu, že jsme to měli takhle mírně komplikované.“ Jen málokoho potom může překvapit, že motiv chlebové struktury najdete v každém šperku od Elišky.

Jen málokterý návrhář přemýšlí tolik o své tvorbě jako právě Eliška. „Když jsem studovala sklandu v Brodě, nikdy jsem neuměla řemeslo tak dobře jako ostatní holky v ročníku. O to víc jsem ale o svých věcech přemýšlela, potřebovala si k nim vytvořit vždy svůj příběh,“ prozrazuje Eliška jeden z hlavních důvodů, proč prezentaci svých šperků věnuje takovou pozornost. „Šperkařství je pro mě taková laboratoř myšlenek. Jsem hodně pomalá, což by ve většině klasických zaměstnání byla dost velká nevýhoda, ale tady je to naopak přednost. Navíc jsem i dost velký introvert a šperky mi pomáhají komunikovat s lidmi.“

Šperky Elišky Lhotské nejsou výjimečné jen originálním designem a silnými příběhy, ale také způsobem své prezentace. Vizuály Eliška Lhotská Jewellery patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu co u nás nejen v této oblasti vzniká. „Kromě šperkařiny mě hodně baví i konceptuální a multimediální tvorba a snažím se ji proto co možná využívat,“ vysvětluje Eliška a jen tak potvrzuje, že málokdo u nás pojímá šperk tak komplexně jako právě ona. Nikoho proto tím pádem nemůže ani překvapit další rozměr jejího pohledu na šperk. „Narozdíl od bižuterie si lidé šperk pořizují na mnohem delší dobu, v případě snubních prstenů třeba i na celý život. A když se náhodou stane, že ho už nebudete potřebovat, můžete ho roztavit a použít na něco jiného. To je jeden z důvodů, proč se teď věnuju hlavně výrobě ze zlata a stříbra. Je to vlastně hodně ekologický materiál.“

Při tom, s jak velkou fyzickou a psychickou intenzitou se Eliška věnuje šperku, by jen stěží mohl někdo doufat, že ji zbyde čas ještě na něco jiného. Její nápad se sdíleným autorským showroomem Koncept story, který najdete v pražských Holešovicích, však potvrzuje pravý opak. „Je to prostor, ve kterém společně s několika dalšími designéry představujeme svou tvorbu a nápady a následně se dělíme jak o své úspěchy, tak i případné neúspěchy. Stala se z nás díky tomu taková komunita, která funguje jako jeden celek,“ popisuje Eliška projekt, kterého se kromě ní účastní ještě dalších deset mladých designérů.

Když jsem koncem září s Eliškou mluvil, byla právě uprostřed příprav na letošní Designblok, pro který chystá premiéru své nové kolekce Spirit Offline. Vystavené šperky bude opět provázet silný příběh, tentokrát o pocitu samoty, o sdílení a o životě ve virtuální společnosti. Stejně jako na loňském Designbloku se bude jednat o netradiční audiovizuální instalaci s podtitulem QWERTY s křečí v tvé pravé ruce. „Lidé budou mít možnost přeměnit běžnou SMS do obrazové 3D podoby a uvědomit si, jak moc se v dnešním světě chytrých telefonů realita často liší od skutečnosti,“ popisuje projekt Eliška a já už se – a myslím, že teď už i vy se mnou – moc těším.