Dva v jednom

Oslavy 100. výročí založení Československa si připomene také Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, když výstavou Dva v jednom představí to nejzajímavější z českého a slovenského designového nápojového skla v letech 1918-2018.

Díky úzké spolupráci jabloneckého muzea s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Slovenským sklárským múzeem v Lednických Rovniach tak budeme mít možnost detailně poznat historii i současnost českého a slovenského skla. „Právě v oblasti nápojového skla se obě země historicky nejvýrazněji doplňovaly a ovlivňovaly, zároveň se ale nikdy zcela nepropojily“ uvádí hlavní kurátor muzea Petr Nový, který je také jedním z autorů výstavy a současně i editorem stejnojmenné publikace. O to zajímavější bude ale pro většinu z nás vyslechnout si právě příběh slovenského skla, o kterém jsme toho až do této chvíle – na rozdíl od toho českého – tak málo věděli. Nebo tedy minimálně já.

První zajímavostí, která mě na historii slovenského skla zaujala, je ta, že pro vznik Československa nebyl rozhodně tak vítanou událostí, jako tomu bylo v českých zemích. Hranice nově vzniklé republiky s sebou pro slovenské skláře mimo jiné přinesly také nové celní bariéry, a tak se z jejich největšího trhu v dřívějších Uhrách doslova přes noc stalo takřka zapovězené území. Což byla po rozmachu, které slovenské sklárny zažily především v druhé polovině 19. století, hodně studená sprcha. Netrvalo dlouho, a až na pár výjimek ve sklárnách v Katarínskej Huti, Zlatně a Lednických Rovniach zde výroba dekorativního a luxusního skla prakticky zanikla.

O poznání lepší byla situace ve výrobě běžného užitkového dutého a technického skla, kde se slovenské sklárny spoléhaly především na produkci barevně vrstveného a broušeného křišťálu. S těžkým meziválečným obdobím, které provázely také dvě hospodářské krize, si dokázaly také poradit např. Uherské sklárny v Utekáči, které se jako jediné v tehdejším Československu specializovaly na výrobu žárovkových baněk a až 90 % jejich produkce bylo určeno pro zahraničí. Větší ekonomické oživení přišlo pro slovenské sklárny – pro nás opět možná paradoxně – se vznikem fašistického slovenského státu v březnu 1939. Jednak výrazně stoupla poptávka po plochém skle, které se předtím dováželo z Čech a vývozu a dovozu slovenského skla také prospěla jeho centralizace.

Zásadní změny pro slovenské sklo nastaly po skončení II. světové války, kdy došlo ke sloučení pěti největších skláren do národního podniku Slovenské sklárne. Z nich největší pozornosti se dostalo provozu v Lednických Rovniach, kde se po celkové modernizaci v letech 1947-49 začalo ve velkém vyrábět obalové sklo a žárovkové baňky. Jako první na Slovensku zde začali také působit profesionální výtvarníci, vedle malíře Vincenta Hložníka to byl také návrhář Karol Hološko považovaný za zakladatele moderního designu slovenského skla. To všechno ve svém důsledku znamenalo, že během následujících deseti let narostl objem výroby skla na Slovensku více než dvojnásobně.

A po výrazném vzestupu kvantity se ve slovenském skle začala významně o slovo hlásit také kvalita. Na legendárním EXPO ’58 v Bruselu představila sklárna Zlatno ve spolupráci s návrhářem Jozefem Staníkem nápojový soubor z barevného skla se zlatou kuličkou ve stopce, kterého se v následujících bezmála padesáti letech prodalo po světě víc než 5 milionů kusů! Soubor, který měl původně jen výrobní číslo, dostal jméno po manželce jednoho z amerických zákazníků – Zlatá Zuzana. V dobách její největší slávy se měsíčně vyrábělo až 17 železničních vagonů této soupravy. Zlatá Zuzana se stala také prestižním státním darem, když ji např. dostali ke svému sňatku anglický princ Charles a lady Diana v roce 1981.

Po roce 1989 nastaly na Slovensku stejně jako u nás velké společenské a ekonomické změny, které s sebou v následujících letech přinesly zánik celé řady sklářských provozů. Některé tradiční sklárny se ale s bouřlivými časy nové doby dokázaly úspěšně vypořádat. V Katerínskej Huti tak např. společnost R-Glass vyrábí na dvou linkách nápojové sklo a mezi přední evropské výrobce ručního i automatického nápojového skla i nadále patří Lednické Rovne, nyní pod názvem Rona. Díky práci talentovaných designérů, které vede i u nás dobře známý návrhář Patrik Illo, se sklo společnosti Rona může pochlubit moderním a nápaditým designem, který je úspěšný jak po umělecké, tak i komerční stránce.

Dalšími zajímavými jmény současného slovenského designového skla jsou Aleksandra Stencel, která společně s Illem založila v roce 2014 značku Illola. Vedoucí ateliéru skla na VŠVU v Bratislavě měl také vliv na vznik studia Mejd, které založil Štefan Nosko společně s Katarínou Beličkovou. Z tvorby pro české značky Lasvit a Brokis budete potom určitě znát jméno Boris Klimek. Mezi uznávané slovenské sklářské designéry patří také Ingrid Ráčková, která společně s Davidem Suchopárkem založila studio IRDS. Ve švýcarském Lausanne tvoří produktový designér Tomas Kral, známý například svými návrhy pro tureckou značku Nude.

Jak sami vidíte, je toho víc než dost, čím se slovenské sklo dokázalo zapsat do historie československého skla. Díky výstavě Dva v jednom, která už za pár dní začíná v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie to teď vím už i já a možná i někteří z vás.

Dva v jednom – design českého a slovenského skla, 9. listopadu 2018 – 14. dubna 2019, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.