Coming out českého národa

Tak a je to. Výsledek parlamentních voleb konečně v plné síle celému světu odhalil, co jsme vlastně zač. Většinu českého národa už přestalo bavit se schovávat za nějaký pofiderní odkaz Masaryka nebo Havla, pomatenců, kterým stejně nikdy nerozuměli a jejich názory nikdy nepřijali za vlastní a zvolili si ty, kteří jsou jim svým jednáním a chováním nejbližší. Kdyby bývalo přišlo k volbách těch zbývajících 40%, výsledek by byl ještě přesvědčivější. Podobně jako při prezidentské volbě si lidé u nás tak vybrali toho, kdo je stejný jako oni. Lidový, škodolibý, závistivý, notorický oportunista, bez vkusu. Pro nás, kteří bychom si přáli, aby Česká republika sdílela nebo dokonce pomáhala vytvářet hodnoty vyspělých zemí Evropské unie, je to kruté, ale vlastně dost užitečné, probuzení do reality. Ale ruku na srdce – když se promítnete v hlavě situace z vašeho každodenního života, opravdu jste někdy uvěřili tomu, že naše společnost je na stejné úrovni jako třeba ta německá, skandinávská nebo francouzská? Nikdy nebyla, není a nebude. Minulý měsíc jsem ve švédském Malmö úplně náhodou zabloudil do obchodu, který jako by z oka vypadl pražské senzaci posledních měsíců, multifunkčnímu prostoru Vnitroblock. Stylová kavárna s výběrovou kávou, galerie mladých designérů, showroom lokálních módních značek. Jeden podstatný rozdíl tady ale byl. Zatímco v Praze narazíte pouze na mladé lidi, kteří se tam tak trochu přišli ukázat, na takřka totožném místě v Malmö uvidíte zcela přirozeně se pohybovat všechny generace. Ano, až po ty úplně nejstarší. To, co je ve Švédsku naprosto samozřejmé, je v Praze chápáno jako něco mimořádného. O tom, jaké pozdvižení a zároveň nepochopení by to vzbudilo v Liberci, se mi nechce ani uvažovat. A tak je to u nás úplně se vším. Výsledky parlamentních voleb nám všem v plné nahotě ukázaly, jak se věci mají. Dobrý den, Česko!

Petr Vondřich