Chtít platit kartou? K nezaplacení.

Minulý víkend jsem jel s dětmi vlakem na výlet do Jakuszyc. Manželka zůstala doma, protože chtěla mít od nás aspoň jeden den v týdnu klid. Kromě toho, že jsem se znovu rozplýval nad tím, jak je úžasné, že se tam dostaneme bez jediného přestupu a strašně pohodlně (těm z vás, kterým by to snad přišlo jako samozřejmost, jen připomínám, že to není zas až tak dávno, co byste se vlakem do polské části Jizerských hor vůbec nedostali), tak jsem hned zkraje zjistil, že mám v peněžence jen 300 Kč v hotovosti, což nebylo zrovna moc, vzhledem k tomu, že jsme se chtěli cestou občerstvit na Orle a potom taky na Jizerce. Naštěstí jsem měl platební kartu, takže jsem si myslel, že problém je zažehnán. Nebyl. První prozření přišlo hned ve vlaku Českých drah, kde se ani v roce 2017 nedá platit kartou. Prý se na tom pracuje. Což mi ale moji situaci nijak neulehčuje. S tím, že se nebude dát platit kartou v Orle jsem byl už dopředu smířen – chtít něco takového v místě, které ještě donedávno bylo jedno z posledních oáz klidu a míru v celých Jizerských horách, by byl víc než zločin. O to víc jsem spoléhal na to, že na Jizerce, konkrétně v Panském domě, kartou v pohodě platit půjde. V kapse jsem měl už jen asi 130 Kč a děti už měly docela hlad, takže pro nás nic jiného než platit kartou vlastně ani nepřipadalo v úvahu. Takže jsme si bez jakéhokoli stínu pochybností začali krátit cestu představami, co všechno dobrého si v Panském domě dáme. Nic nás proto nemohlo nemile zaskočit víc, když jsme zjistili, že dokonce i tam je nám platební karta absolutně k ničemu. Nakonec jsme to samozřejmě nějak zvládli, i když samotné hranolky za 40 Kč a extra naúčtovaný kečup k tomu za 8 Kč nás trochu překvapil, ale to vážně je takový problém, aby se v už hodně rozjetém 21. století nedalo všude platit kartou? To mám vážně všude chodit s ruličkou peněz? To teda není zrovna zážitek k nezaplacení.

Petr Vondřich