Bornholm

Je to pár týdnů, co jsem si s nadšením prohlížel instastories svého někdejšího kolegy z ELLE, Ondry Lipára, které pořídil během své dovolené na ostrově Bornholm. V tu chvíli jsem nechtěl být nikde jinde než právě tam! Ještě ale předtím, než se tam jisto jistě vypravím (…), zkrátím čekání sobě i vám Ondrovými vzpomínkami, které samozřejmě doprovodí několik jeho úžasných fotek. Vůbec nepochybuju o tom, že to přijde vhod i vám. Bornholm je totiž jednoznačně nejnovějším place to be.

Poprvé jsem se o Bornholmu dozvěděl před třemi lety. Malý ostrov v Baltském moři, oficiálně dánský, ale přitom blíž Švédsku, z Rujány něco přes tři hodiny trajektem. Měl jsem pochybnosti, ale přesvědčilo mě počasí: svítilo slunce, ale nebylo vedro. Takhle má vypadat léto. A s každým dalším krokem uličkami pobřežních městeček mi bylo jasné, že sem se budu vracet. Svět tu má přívětivé měřítko: z jednoho pobřeží na druhé je to autem přibližně tři čtvrtě hodiny; starší i novější domky jsou tak akorát pro jednu rodinu, okna zásadně bez záclon, zato s dokonale vyzdobenými parapety – tak trochu pro sebe a tak trochu pro kolemjdoucí; farmy rozeseté po spíš rovinaté krajině, občas zpestřené větrným mlýnem nebo majákem. A pak – to světlo!

Je to možná trochu zvláštní místo na dovolenou s řadou drobných paradoxů. Pláže jsou písčité a bělostné, ale moře je chladné. Ještě před časem byl největší zdejší pochoutkou uzený sleď se syrovým žloutkem, jenže dnes už tu je vyhlášená restaurace s jednou michelinskou hvězdou a další, které si na ni myslí. Jsou tu kruhové kostely z 12. století a ještě starší megalitické památky, ale turisty zajímají spíš zdejší umělecké sklárny a výrobny karamel a čokoládových bonbonů.

Zatím poslední návštěvu jsme uskutečnili na konci léta, po sezoně. Nikde nikdo, řada obchodů už má kratší otevírací dobu nebo jen nechává na dveřích vzkaz „Nashle za rok!“. Už tak poloprázdné pláže, památky a obchody má člověk úplně pro sebe. A pořád ještě objevuje. Třeba farmářku, která se svým manželem vyrábí světla a v sobotu a v neděli otevírá na svém statku designový obchod. Nebo starší paní, která provozuje něco jako starosvětský dámský salon pro veřejnost, kde se sladkosti a káva, čaj a kakao konzumují stylem „sněz a vypij, co můžeš“. Nemluvě o stezce vedoucí podél severního pobřeží lemované právě dozrávajícími ostružinami. Lahůdka.

Ondřej Lipár