Až do domu?

Dnes to zní víc než úsměvně. Když jsem si na začátku devadesátých let chtěl objednat z Anglie cedéčko, jediná možnost byla dát do obálky požadovaný obnos v librách, poslat je poštou na danou adresu a doufat, že to klapne. Kolik se toho od té doby změnilo! Dnes vám na internetu stačí pár kliků a máte objednáno. Nakupování nebylo nikdy pohodlnější. Tím bohužel ale veškeré změny končí. Ještě se k vám totiž musí zboží dostat. Zde zůstává vše při starém. A tak zatímco něco objednat trvá pár minut, doručení zásilky – čest výjimkám – je horor s víc než nejasným koncem. To, že vám ji přivezou zásadně v pracovních hodinách a vy si kvůli tomu musíte vzít dovolenou, je ten nejmenší problém. Poslední dobou se rozmáhá nová móda – o tom, kdy zásilka bude doručena, vás přepravce vůbec neinformuje. To ale ještě není zdelaka to nejhorší. On se totiž ani nenamáhá se pokusit vám ji dopravit! O pár dnů později vám pak pošle mail, ve kterém se píše, že jste uvedli špatnou adresu, zásilka tudíž nemohla být doručena a bude poslána zpět odesílateli. Nevěříte? Věřte. Jasně, tohle je dost extrém, ale když o tom tak přemýšlím, tak případy, kdy mi zásilka došla rychle a bez problémů domů, bych v pohodě spočítal na prstech jedné ruky. Co s tím? Nechat si posílat zboží na výdejní místa? Asi ano, jen se musím smířit s tím, že téměř pokaždé budu pozorovat zpruzené ksichty majitelů obchodů, kterým jejich původní kšeft přestal vynášet, a tak se rozhodli zachránit výdejem zásilek. Je to zvláštní nepoměr. Nakupování na internetu se neustále zdokonaluje a vyvíjí, ale následná doprava objednaného zboží se od dob poštovních dostavníků příliš nezměnila. Člověk si sice může dívat na videa, ve kterých zásilky dopravují až domů drony, ale obávám se, že o něčem takovém si ještě dlouho můžeme nechat jen zdát. Nebo že by přepravní společnosti konečně vzaly na vědomí, že už dávno žijeme ve 21. století?