Arena nad Nisou

Když turneři postavili v Jablonci nad Nisou v roce 1898 novou Turnhalle, byla vůbec největší v celém Rakousku-Uhersku. Kdyby něco tak výjimečného udělali dnes, dali by takové stavbě bez mrknutí oka název Arena. Ale co nestihli naši předchůdci, rádi uděláme my.

Pohraničí není ničí zpívají Bratři Orffové ve svém dávném hitu, který ale vlastně nikdy hitem nebyl (ale měl být!), Krnovská. Budova někdejší jablonecké Turnhalle to má podobně. Jako svou chloubu a zároveň jednu z hlavních dominant tehdy téměř výhradně německého města Gablonz am Neisse ji v září 1898 slavnostně otevřeli jablonečtí turneři. Nikoho z nich by tehdy asi ani ve snu nenapadlo, že nebude trvat ani padesát let a v jejich svatostánku se budou prohánět jejich úhlavní nepřátelé – sokolové. A jako by to nestačilo, Turnhalle navíc přejmenují na sokolovnu.

I když popravdě, po tom, co všechno Němci české menšině v Jablonci dlouhá desetiletí až do konce druhé světové války prováděli, je vlastně zázrak, že Češi, resp. sokolové, nechali tuto honosnou budovu a symbol všeho němectví vůbec stát. Je ale při vědomí vší té historie fér říkat sokolovně sokolovna? Moc ne. Máme ji teda snad přejmenovat zpětně na Turnhalle? Ne. Kompromis je víc než na místě. Nebo ne. Ještě lepší bude vymyslet název, který bude maximálně respektovat nejen původní význam budovy a komplikovanou historii česko-německého soužití, ale také bude směle hledět do budoucnosti. Už teď vám musí být jasné, že nic jiného než název Arena nepřipadá v úvahu!

Název Arena ale také dává vzpomenout na dobu bezvládí mezi lety 1950 – 1989, kdy se o budovu nestarali ani turneři (odsunuli jsme je), ale ani sokolové (komouši Sokol zakázali a rozpustili). Na první pohled by se tak mohlo zdát, že budova zažívala krušné časy, ale opak je pravdou. Především v šedesátých letech zažila léta své největší slávy. Největší zásluhu na tom měli volejbalisté a volejbalistky, kteří tehdy patřili k československé špičce. Nikoho tak nemůže moc překvapit, i když vlastně docela ano, že na jejich extraligové zápasy tehdy chodilo dnes jen těžko uvěřitelných několik tisícovek diváků.

Jedinečná tradice budovy je zároveň velkou výzvou pro budoucnost. Ale i pastí. Pokud chce Arena navázat na ty největší okamžiky Turnhalle a sokolovny, nemůže žít jen z minulosti a v poklidu obrůstat mechem a kapradím. Naopak. Musí mít odvahu stát se symbolem všeho nového a maximálně se otevřít světu. Tak jako v případě nedávno skončeného projektu Hledání ztracené identity, díky kterému se jabloneckému Sokolu podařilo vrátit budovu na kulturní a společenskou mapu regionu. Během uplynulých dvou let uspořádal tým pod vedením starostky Jitky Skalické na dvě desítky kulturních akcí, vznikla stálá expozice nebo dočasné instalace.

Dalším z počinů realizovaných v rámci projektu, který byl podpořen grantem z Fondů EHP 2014-2021, je ostatně i vznik nového názvu budovy Arena. Autorem jeho vizuální podoby je grafický designér Dominik Knap, který se společně s mou maličkostí a dalšími tvůrci podílel také na vydání knihy Arena. Ta čtenářům přibližuje nejen nejzásadnější okamžiky budovy, ale přináší také pohled do současnosti a blízké či vzdálenější budoucnosti. „Vytvoření nové značky bylo logickým vyústěním naší práce,” říká Jitka Skalická a dodává: „Dotace nám pomohla nastartovat proces, který má smysl. Důkazem je, že lidé znovu vnímají budovu jako otevřené a živé místo setkávání a věříme, že si uvědomují i její historický a současný význam.”