Alex Beran – Liberecké byty 1948

Mám moc rád pravidelnou rubriku Oblastní galerie Liberec, ve které každý měsíc představuje zajímavé dílo ze svých sbírek. Především proto, že se díky ní dozvím o Liberci spoustu nových věcí a souvislostí, na které bych jinak jen stěží přišel. A při mém ignorantství jsou ty objevy pokaždé víc než velké. Stejně jako v případě červencového díla měsíce, které přibližuje u příležitosti jeho významného životního jubilea (*22. července 1923) tvorbu libereckého malíře a grafika Alexe Berana. Do podvědomí nejen odborné veřejnosti se nejvíc zapsal díky svému osobitému a niternímu ztvárnění krajiny Jizerských hor. V této souvislosti mě hodně zaujala informace, že pan Beran dodnes lituje toho, že nikdy nedostal šanci výtvarně doprovodit legendární Knihu o Jizerských horách. Stačí jen letmý pohled na pár jeho kreseb věnovaných našim horám, aby vám bylo hned jasné, že to nemusí mrzet ani tak jeho, jako především nás. To spojení by prostě bylo dokonalé! Alex Beran se ale ve své tvorbě nevěnoval jen přírodě, o čemž se můžeme přesvědčit právě v díle tohoto měsíce. Tvoří ho tři kresby z autorova raného období, na kterých zachytil opuštěné a vydrancované liberecké byty po jejich původních německých obyvatelích tak, jak je sám měl možnosti vidět v listopadu 1948. Tento zážitek jím tehdy hluboce otřásl, a to i přesto, že jen o pár let dřív, v roce 1938, musela celá jeho rodina pro svůj český původ Liberec opustit. Během válečných let studoval malířství na baťovské škole umění ve Zlíně, která se spojením umění a průmyslu nechala inspirovat u Bauhausu. V této době vznikaly jeho fotografické experimenty, z nichž nejznámější je surrealisticky laděný cyklus Zlínské odpoledne z roku 1943, ve kterém Beran zachycuje mizející starý, nebaťovský Zlín. Tak vidíte, co všechno jsem se dozvěděl díky jedné jediné kresbě!